V úterý 26. ledna 1943 nacisti zavraždili v Mauthausenu 31 českých vlastenců. Šestnáct mužů zemřelo ranou do týla, patnáct žen čekala plynová komora. Všichni byli buď příbuzní, nebo pomocníci parašutistů vysazených z Velké Británie – 262 těchto lidí Němci zastřelili už pár měsíců před tím.
Františka Sívková byla sestra Josefa Valčíka. S rodinou se snažila parašutistovi pomáhat. „Podílela se na jeho ukrývání poté, co byl nucen uprchnout z Pardubic 23. března 1942,“ popsal publicista Jaroslav Čvančara.
Manžela Františka Sívka a ostatní příbuzné nacisti zastřelili už na podzim 1942. Její smrt odložili z jediného důvodu – byla tehdy těhotná. Čekala syna Vratislava. „Dokonce mě vedou, jako že jsem nejmladší vězeň za heydrichiády. Ještě nenarozený jsem už byl vězněm na Pankráci,“ vzpomíná syn Vratislav Ebr.
Po porodu byla okamžitě převezena do Mauthausenu, kde ji čekala už jen smrt. S mužem tam má pamětní desku. „To mě dojmulo i potěšilo, že je to připomenutí, i když to celkem nikomu nic neřekne nějak blíž, ale pořád je mám v paměti,“ dodal Ebr.
I lidi jako on měli zemřít. „To právo zlikvidovat je, to si vyhradil přímo Himmler, ale k tomu dopsal, že to má být až po vítězné válce,“ upřesnil Čvančara.
Mezi zavražděnými ženami byla tehdy i Emílie Pecháčková, se svým mužem žila v domě na pražském Smíchově. „Parašutisty podporovali až do jejich zatčení,“ uvedl Vlastislav Janík, český zástupce v Mezinárodním mauthausenském výboru.
Konspirační schůzky odboje
V bytě Františka Pecháčka v ulici Jindřicha Plachty probíhaly i konspirační schůzky odboje, několikrát se jich účastnil i parašutista Jan Kubiš.
Pecháček byl zavražděn až v únoru roku 1944, pro nacisty byl totiž velice důležitým svědkem.
