Na pedagogicko-psychologické poradny se v těchto dnech obrací stále více rodičů, kteří potřebují posudek v souvislosti s odkladem školní docházky. Poradny se jim snaží najít termín přednostně. I tak si rodiče mohou na vyšetření dítěte počkat několik týdnů, jak potvrdily ČT oslovené poradny. Klienti, kteří mají zájem o jiné služby, tak mohou čekat někde až půl roku. Chybí odborní pracovníci, poradny brzdí i vysoká administrativní zátěž. Stále častěji se na ně také obracejí rodiče dětí s psychickými problémy, kteří nemohou najít klinického psychologa.
V souvislosti s případným odkladem školní docházky zažívají pedagogicko-psychologické poradny každý rok velký nápor. Snaží se tomu ale přizpůsobit své kapacity. „Vyšetření školní zralosti mají v prvním pololetí roku prioritu, žádosti jsou vyřizovány přednostně, takže čekací doba bývá často i do jednoho měsíce,“ uvedla ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje Jaroslava Štětinová.
Připravenost poraden na jarní nápor zájemců o posudek pro případný odklad školní docházky potvrzuje i ředitelka liberecké poradny Jana Hlavová. „Poradny vědí, že školní zralosti je vhodné posuzovat v jarních měsících a v plánu práce na to pamatují,“ doplnila.
Čekací doba se tím ale může prodloužit zájemcům o další služby. Ti si musí na termín počkat i několik měsíců, někde až půl roku. „Trend je výrazně vzrůstající, tedy obecně se čekací lhůty prodlužují a zvyšuje se i náročnost zakázek. Navíc poradny pracují komplexním způsobem, to znamená, že jeden klient projde psychologickým a pak i speciálně pedagogickým, popřípadě i etopedickým vyšetřením. Taková komplexní diagnostika zabere hodiny času, nejde jen o jednorázovou návštěvu,“ uvedla Hlavová.
Čekací lhůty často v řádu mnoha měsíců potvrzuje například Pedagogicko-psychologická poradna Zlín, kde si zájemci, dle slov ředitelky Moniky Němečkové, počkají jeden až tři měsíce. „V průběhu roku jsou období, kdy se počet žádostí o poskytnutí poradenské péče výrazně zvyšuje, protože se potkávají termíny posouzení například školních zralostí, posouzení k přijímacímu řízení, končící platnost doporučení u klientů se speciálně vzdělávacími potřebami. Zatím se nám ale daří tyto požadavky řešit v zákonných lhůtách,“ doplnila.
Objednací doba na první sezení v poradně by podle zákona měla být maximálně tři měsíce, což ale ne všechny poradny dokáží dodržet. „Až na výjimky ve většině poraden v České republice se jedná o čtyři až šest měsíců. Jelikož ministerstvo školství nehodlá v nejbližší době navyšovat finance na kapacity pedagogicko-psychologických poraden, tak nepředpokládáme výraznější zlepšení,“ uvedl ředitel Pedagogicko-psychologické poradny Brno Libor Mikulášek.
Nedostatek pracovníků
Dlouhé čekací lhůty v poradnách jsou podle Mikuláška způsobeny převážně nedostatkem odborníků, kteří často odcházejí za lepšími platy do škol a soukromých praxí. „Dalším důvodem je, že cca padesát procent pracovní doby jde na úkor nepřímé práce – zápisy, zprávy, výkazy a podobně,“ doplnil.
Podobný problém sleduje také ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje Jaroslava Štětinová. „Personální stabilita je narušována odchodem zaškolených pracovníků do soukromého sektoru, případně mimo školství vůbec a významným a stále zesilujícím trendem je skutečnost, kdy odborní pracovníci žádají o změnu velikosti pracovního úvazku,“ uvedla. Libereckou poradnu například opustilo jen loni šest pracovníků, kteří zamířili do škol, uvedla její ředitelka Jana Hlavová.
Školy i rodiče někdy posílají děti do poraden zbytečně
Některé pedagogicko-psychologické poradny si navíc stěžují, že k nim učitelé posílají i žáky s minimálními problémy, pro které není vyšetření v poradně vhodné. Štětinová upozorňuje, že takovým žákům by měla primárně pomoci sama škola. „Učitel je zde ten, který jako první identifikuje obtíže ve vzdělávání či chování žáka a na základě své diagnostické rozvahy a zkušenosti realizuje bez odkladu prvotní opatření. Teprve pokud se neosvědčí, měl by doporučit vyšetření v poradně,“ zdůraznila.
Spolu s nevhodnou diagnostikou na straně škol představuje velký problém také absence školních psychologů, kteří by byli schopni vhodně určit problém konkrétního žáka a odeslat ho k příslušnému odborníkovi. „Zda má jít dítě spolu s rodiči do pedagogicko-psychologické poradny, nebo vyhledat pomoc dětských klinických psychologů,“ uvedl pro ČT mluvčí Informačního centra o vzdělávání EDUin Tomáš Matoušek.
Poradny často „suplují“ psychology
Stále více zahlcují poradny i rodiče dětí s psychickými problémy, které vyžadují právě spíše péči klinického psychologa. „Trend je výrazně vzrůstající, protože pedagogické poradny jako bezplatná služba jsou první cestou, kterou se rodiče vydají. Pro mnohé je překážkou vysoká cena soukromých služeb a celkově problematická je dostupnost psychiatrické péče a terapeutické péče pro děti a dospívající,“ sdělila ČT Hlavová.
Rodiče podle ní také často přicházejí do poraden s žádostí, aby jejich děti takzvaně „dovychovaly“, jelikož nezvládají jejich emoční vývoj. To dále zhoršuje situaci v už tak přetížených poradnách.
