Přesně před pětadvaceti lety podepsali Miloš Zeman a Václav Klaus takzvanou opoziční smlouvu. Po sněmovních volbách druhá nejsilnější ODS umožnila vznik jednobarevné menšinové vlády sociálních demokratů. Do té doby v Česku nestandardní spojenectví kritizovaly další politické strany i prezident Václav Havel.
Opoziční smlouva umožnila před 25 lety existenci Zemanovy menšinové vlády
25 let od podpisu opoziční smlouvy (zdroj: ČT24)
Přestože se vítězem voleb v roce 1998 stala ČSSD, většinu 102 hlasů ve sněmovně získaly společně ODS, KDU-ČSL a Unie svobody (US). Dohoda těchto stran se však ukázala jako nereálná, protože vztahy na středopravé části politického spektra vážně narušila vládní krize v závěru roku 1997 a rozpad vlády ODS, KDU-ČSL a ODA v čele s předsedou ODS Václavem Klausem. Sama ODS se v té době rozštěpila a část jejích členů založila právě Unii svobody.
- ČSSD – 32, 31 %
ODS – 27,74 %
KSČM – 11,03 %
KDU-ČSL – 9 %
US – 8,6 %
Výjimečně ostrý souboj
Byl to výjimečně ostrý souboj, Václav Klaus spojoval vítězství levicové ČSSD s návratem komunistů. Miloš Zeman zase říkal, že předchozí vláda v čele s ODS vytvořila z Česka spálenou zem. „Spálená země znamená v ekonomickém smyslu to samé co vytunelovaná země,“ vysvětloval Zeman.
Pár dnů před začátkem hlasování se objevily billboardy, na kterých měl Miloš Zeman trenýrky se znakem KSČM. Na Václava Klause během předvolebního mítinku jeden z odpůrců hodil vajíčka. Že by mohli nakonec najít společnou řeč, to před volbami hádal málokdo.
„Jsou to nesmyslná obvinění, naposled pana Rumla, že připravujeme vládu s ODS, kde Václav Klaus má být ministrem financí. Já jsem doporučil panu Rumlovi, aby se nechal prohlédnout psychiatrem,“ prohlašoval Zeman.
Za nemožné označovali společné vládnutí oba rivalové i po sečtení hlasů. „Pan předseda ČSSD mi nenabídl účast ve vládě sociální demokracie, takže tím mně usnadnil to, abych musel tuto věc odmítat,“ řekl Klaus.
O pár dní později ale oznámili, že chystají opoziční smlouvu. Kriticky se pak v tehdejších médiích začalo zdůrazňovat, že kromě domluvy dvou protivníků jde také o dohodu „o pozicích“.
Skeptický pohled Václava Havla
„Prezident Václav Havel se na dohodu o jednobarevné vládě sociálních demokratů tolerovanou ODS dívá s trochou skepse. Domnívá se totiž, že to, co bylo v programech obou stran pozitivní, se navzájem vynuluje,“ komentoval před pětadvaceti lety redaktor České televize Ivan Lukáš.
Sestavením vlády prezident nakonec Miloše Zemana pověřil. Jednobarevný kabinet získal důvěru díky nepřítomnosti poslanců ODS v sále. Opoziční smlouva sice umožnila vznik poměrně stabilní vlády, na druhou stranu ale podle řady politologů zablokovala politické prostředí a nastolila v něm nestandardní poměry. Proti smlouvě protestovaly menší strany a také prezident Havel.
Menší strany, které smlouva odsunula mimo sféru politického vlivu, zareagovaly v září 1998 vytvořením čtyřkoalice, v níž se spojily KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU. Čtyřkoalice profitovala z negativního pohledu veřejnosti na opoziční smlouvu a patřila k favoritům sněmovních voleb v roce 2002. Na počátku volebního roku se však rozpadla.
Smlouva vydržela celé volební období
Obě strany byly také spojovány s řadou korupčních kauz. Lidé proto deset let po sametové revoluci vyšli do ulic s výzvou „Děkujeme, odejděte“. Přes občasné neshody a mediální přestřelky mezi oběma partnery vydržela smlouva celé volební období. Pouze v lednu 2000 si ODS vynutila podpis pěti dodatků (takzvaný toleranční patent), které se týkaly například státního rozpočtu a změn volebního systému.
Při zpětném bilancování opoziční smlouvy se většina politologů shodla v tom, že na ní vydělala ČSSD. Nesplnila se tak prognóza jednoho z jejích autorů a tehdejšího místopředsedy ODS Miroslava Macka, který prohlásil, že „vzhledem k volebnímu výsledku má Miloš Zeman a ČSSD právo historicky se znemožnit“.
Prosazování změny ústavy a volebního zákona
Smlouva umožnila ČSSD vládnout bez obav, že jí sněmovna vyjádří nedůvěru. Naopak z pohledu ODS se nepodařilo prosadit dva základní pilíře smlouvy – změnu ústavy a změnu volebního zákona pro volby do sněmovny. Novelizace ústavy omezovala některé pravomoci prezidenta a posilovala roli stran při formování vlády po volbách. Jednání se však protahovalo tak dlouho, až ČSSD a ODS ztratily ústavní většinu v Senátu.
Ještě větší důraz kladla ODS na změnu volebního zákona, když prosazovala zakomponování výrazně většinových prvků do poměrného systému. Zákon nakonec prošel parlamentem i proti vůli prezidenta, Ústavní soud však hlavní části tohoto zákona zrušil.
Přestože smlouva nebyla časově omezená, po odchodu Miloše Zemana z čela ČSSD v roce 2001 se jeho nástupce Vladimír Špidla od jejího pokračování distancoval. Podle politologů bylo právě odmítnutí opoziční smlouvy jedním z hlavních důvodů, proč v roce 2002 vyhrála volby opět ČSSD.