Při sledování videí Petra Burdy, který si říká Stounman, možná leckomu ztuhne úsměv. Dělá si v nich legraci ze života člověka s handicapem. Někdy až drsnými vtipy bojuje se vzácným onemocněním, kterému se říká syndrom zkamenělých lidí. První příznaky nemoci se u něj začaly projevovat v sedmi letech, když chodil na hokejovou základní školu. K běžnému fungování potřebuje asistenta, který však stojí spoustu peněz. Chodí tak do práce a přivydělává si i jako člen kapely The Tap Tap.
Nejsme cílovka pro každého, občas nám to dají „sežrat“ pravidla sociálních sítí, říká influencer Stounman
Události, komentáře: Na vozíčku, ale s humorem (zdroj: ČT24)
Na natáčení videí spolupracuje se svým kamarádem Jiřím Holzmannem, který trpí svalovou dystrofií. „Točíme jednou až dvakrát týdně, za ten den nebo odpoledne natočíme víc videí. Tím, že jsou krátká, tak to docela jde, i když si myslím, že spousta lidí si nedokáže představit, kolik je za takto krátkými videi času,“ řekl Stounman.
S Jiřím Holzmannem jsou nejlepší kamarádi zhruba od patnácti let. „V těch videích je vidět, že jsme naladěni na stejnou notu. Humor máme podobný a je to tam hodně znát,“ hodnotil.
Na otázku, zda to někdy není „až příliš“, odpověděl, že to záleží na člověku. „Nejsme cílovka pro každého, občas nám to dají ‚sežrat‘ pravidla sociálních sítí. My bychom to rádi občas i ‚přibrousili‘, ale je nám to zakazováno,“ popsal. Dodal, že momentálně zvažují placené platformy, kde by si mohli dovolit více.
„Výtahy na pyramidách zatím díky našim videím nepostavili“
Na sociálních sítích má dvojice desítky tisíc sledujících, Burda ale přiznává, že se často ozvou i takzvaní hateři. „Nejsme milion dolarů, abychom se líbili každému. Najdou se takoví, kteří narážejí na tu sprostotu videí nebo na to, že je to trapné, případně že jim to nepřijde vtipné,“ uvedl. Občas podle něj zazní kritika i přímo od rodičů dětí, které se na videa dívají.
Influencer prostřednictvím krátkých videí často ukazuje, že ve společnosti ale i ve veřejném prostoru je stále řada bariér. Nevybavuje si však, že by svými videi někdy někoho vyprovokoval ke změně. „Snažíme se šířit povědomí o tom, že vozíčkáři nejsou jenom ‚gumy‘, mnohdy lidi namotivujeme, ale že by díky nám třeba začali stavět výtahy na pyramidy v Gíze, to ne. Ještě by nám to ale musela zaplatit nějaká cestovka, že by s námi navázala spolupráci,“ řekl s úsměvem.
Burda kvůli své nemoci potřebuje asistenci, tedy i finance, aby ji mohl mít po dobu 24 hodin. Momentálně se mu snaží pomoci Konto bariéry, na jehož webových stránkách se lidé mohou seznámit s problémem Petra Burdy a na asistenci přispět. Jen na příspěvky od lidí ale spoléhat nechce – chodí do zaměstnání, příjem má také ze svého působení v kapele. „Teď třeba bojuji s příspěvkem na péči, kdy bych měl rád čtvrtý stupeň, ale proto, že je to trochu nešikovně poskládané, tak na něj nedosáhnu, jelikož zvládám mluvit a orientuji se v čase a prostoru,“ poznamenal.