Národní galerie v Praze se nebude znovu dovolávat k Nejvyššímu soudu v případě sporu o gotický obraz Madony z Veveří. Kauza, která začala v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi, by tak měla definitivně skončit. V březnu rozhodl odvolací soud o tom, že desková malba ze 14. století patří církvi.
Národní galerie se kvůli Madoně z Veveří už nedovolá, spor tak zřejmě končí
Pražský městský soud v březnu potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1. Ten před dvěma lety konstatoval, že na dílo dopadá zákon o církevních restitucích, který napravuje křivdy způsobené komunistickým režimem v letech 1948 až 1989. Obraz dlouhodobě spravovaný Národní galerií a vystavený v její stálé expozici patří podle rozhodnutí soudu farnosti Veverská Bítýška. Ta ho vystavila v Diecézním muzeu v Brně.
„Národní galerie respektuje rozhodnutí odvolacího soudu a po důkladném zvážení procesních možností a rizik, včetně aspektu hospodárnosti dalšího vedení sporu, se rozhodla nepodávat znovu dovolání v restitučním sporu o deskový obraz Madony z Veveří,“ uvedl ředitel Národní galerie Jiří Fajt.
Dodal, že bez ohledu na vlastnictví této památky je obrovská škoda, že toto klíčové dílo lucemburské gotiky nemůže být nadále vystaveno v odpovídajícím kontextu „jedné z celosvětově nejvýznamnějších sbírek středověkého umění v pražské Národní galerii a že jej nyní bude mít možnost vidět jen velmi omezený okruh návštěvníků“.
Galerie se u soudu hájila tím, že obraz pod zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nespadá, protože byl ve vlastnictví státu už před tímto obdobím, od 30. let minulého století. Podle soudu ale stát vlastnictví obrazu deklaroval až v roce 1958.
S obrazem, na rozdíl od kaple, ve které byl uložen, nakládala podle soudu církev od poloviny 18. století jako se svým vlastnictvím. Platila jeho opravu, byl zanesen v inventářích. Galerie chtěla své vlastnictví dokázat také tím, že byl obraz příslušenstvím kaple, která je ve vlastnictví státu od počátku 19. století. Předseda odvolacího senátu Milan Chmelíček ale uvedl, že církev obraz využívala při bohoslužbách, a proto patří jí.
Madona z Veveří je datována před rokem 1350 a je připisována malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Do roku 1938 zdobila kostelík na hradě Veveří, který plnil ve středověku funkci farního chrámu pro osadu u zeměpanského hradu a širší okolí. Nyní je pro veřejnost uzavřený. Obraz se na konci 30. let minulého století v souvislosti s politickými událostmi ocitl v držení Ředitelství státních lesů a statků v Rosicích, ministerstva zemědělství a lesního hospodářství. V roce 1958 jej darovalo Národní galerii v Praze.
Madona z Veveří, tempera na plátnem potažené borové desce, je jedním z nejcennějších deskových obrazů českého gotického malířství. Pochází z poloviny 14. století a její autorství je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Dílo bylo podle kunsthistoriků pravděpodobně objednáno jako oltářní obraz pro kapli hradu Veveří nedaleko Brna, který od roku 1335 patřil Karlu IV.
Podle informací Národní galerie neexistují o osudech obrazu v dalších staletích žádné dostupné zprávy, nejpozději v 18. století ale visel v kapli Matky Boží, stojící poblíž hradu na místě zaniklé vesnice. V roce 1933 byl obraz Madony z Veveří díky zájmu kunsthistorika Eugena Dostála představen v tisku jako znovuobjevené dílo gotického malířství.
Jak uvádí Národní galerie, teprve poté se začala církev dožadovat vlastnictví díla, církev protiargumentuje, že neexistuje důkaz, že by jí obraz nepatřil. Do poloviny 30. let nebyl spor rozhodnut, v roce 1936 pak převzala deskovou malbu do své péče Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, přímá předchůdkyně Národní galerie.
Součástí sbírek Národní galerie byla Madona z Veveří od roku 1958 a představovala jedno ze stěžejních děl v expozici středověkého umění v Anežském klášteře. V červenci 2015 ji vláda zařadila mezi národní kulturní památky. V důsledku restitučních sporů mezi galerií a římskými katolíky výstavní sály kláštera opustila na jaře 2016 a stala se součástí sbírek Diecézního muzea v Brně.