Deskový gotický obraz Madony z Veveří patří katolické církvi. Pravomocně o tom rozhodl pražský městský soud, ke kterému se spor o sakrální malbu vrátil po dovolání Národní galerie. Ta obraz držela ve sbírkách českého středověkého umění až do majetkového vypořádání mezi státem a církvemi.
Poslední soudní slovo: Madona z Veveří nepatří státu, ale církvi
Malba je datována před rokem 1350 a připisována malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Do roku 1938 byla v kostelíku u hradu Veveří, který plnil ve středověku funkci farního chrámu pro osadu u zeměpanského hradu a širšího okolí. Později se obraz ocitl v držení státu a v roce 1958 získala Madonu z Veveří Národní galerie v Praze.
Spor o obraz mezi katolickou církví a galeristy se rozhořel už v okamžiku, kdy na něj katolíci vznesli díky zákonu o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi nárok.
Komu Lucemburk madonu vlastně dal?
Norma si jako rozhodné datum pro vracení církevního majetku bere 25. únor 1948, podle výkladu galerie se ale ocitl ve vlastnictví státu dříve, a církev na něj nárok neměla. Galeristé argumentovali mimo jiné tím, že obraz pro veverskobítýšskou kapli vůbec nebyl původně určený; Jan Jindřich Lucemburský ho prý daroval přímo hradu Veveří.
Madona z Veveří. Středověká desková malba pochází z vybavení kaple Matky Boží na Veveří. Vznikla kolem roku 1350 a je považována za dílo Mistra vyšebrodského oltáře.
Strany sporu mimosoudní kompromis nenalezly – a podle dřívějšího vyjádření právníka farnosti Veverská Bítýška galerie odmítla nabídku církve, která navrhla, že galeristé dostanou dílo na půl století do bezplatné výpůjčky, když uznají církevní vlastnictví.
Na řadu tak přišla dlouhá soudní pře. Pražský obvodní a posléze i městský soud konstatovaly, že stát deklaroval jednoznačně svůj vlastnický nárok na obraz až přípisem v roce 1958. Proto na dílo dopadá zákon o církevních restitucích.
Na základě tohoto verdiktu Národní galerie o gotický obraz přišla a madona se přestěhovala do Brna (v Bítýšce nebyly vhodné podmínky), první výstavní síň se ale dovolala k Nejvyššímu soudu a ten případ vrátil před pražský městský soud k opětovnému projednání.
Soud: Nic nedokazuje, že by církev o obraz někdy přišla
Podle aktuálního soudního stání platí dřívější verdikt. Předseda odvolacího senátu Milan Chmelíček sdělil, že důkazy potvrzují, že obraz byl v rozhodném období církevním majetkem. „Dospěli jsme ke stejnému závěru jako při našem prvním rozhodnutí,“ podotkl.
„Farnost Veverská Bítýška prokázala, že obraz jí patřil už minimálně v polovině 18. století a nebyly shledány žádné důkazy o tom, že by od té doby do roku 1958 o vlastnictví měla přijít, obraz darovala, nebo ho nabyl stát,“ řekl novinářům po skončení jednání právní zástupce církve František Severin.
Ředitel galerie Jiří Fajt řekl, že další postup zváží ve chvíli, kdy obdrží písemné odůvodnění rozsudku. Jednání s farností o osudu díla byla podle něj už vyčerpána: „Obávám se, že další debaty s farností k ničemu nepovedou.“
Madona z Veveří, tempera na plátnem potažené borové desce, je jedním z nejcennějších deskových obrazů českého gotického malířství. Pochází z poloviny 14. století a její autorství je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře. Dílo bylo podle kunsthistoriků pravděpodobně objednáno jako oltářní obraz pro kapli hradu Veveří nedaleko Brna, který od roku 1335 patřil Karlu IV.
Podle informací Národní galerie neexistují o osudech obrazu v dalších staletích žádné dostupné zprávy, nejpozději v 18. století ale visel v kapli Matky Boží, stojící poblíž hradu na místě zaniklé vesnice. V roce 1933 byl obraz Madony z Veveří díky zájmu kunsthistorika Eugena Dostála představen v tisku jako znovuobjevené dílo gotického malířství.
Jak uvádí Národní galerie, teprve poté se začala církev dožadovat vlastnictví díla, církev protiargumentuje, že neexistuje důkaz, že by jí obraz nepatřil. Do poloviny 30. let nebyl spor rozhodnut, v roce 1936 pak převzala deskovou malbu do své péče Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, přímá předchůdkyně Národní galerie.
Součástí sbírek Národní galerie byla Madona z Veveří od roku 1958 a představovala jedno ze stěžejních děl v expozici středověkého umění v Anežském klášteře. V červenci 2015 ji vláda zařadila mezi národní kulturní památky. V důsledku restitučních sporů mezi galerií a římskými katolíky výstavní sály kláštera opustila na jaře 2016 a stala se součástí sbírek Diecézního muzea v Brně.
Madona z Veveří se možná bude opět stěhovat
Samo Diecézní muzeum v Brně, kde je Madona momentálně k vidění, od vystavení obrazu zaznamenalo téměř trojnásobný nárůst návštěvnosti. Stálou expozici sakrálního umění si za rok prohlédlo asi deset tisíc lidí. „Obraz Madony z Veveří je nejen místem zastavení milovníků umění, odborné veřejnosti, ale také poutníků, kteří k němu po staletí přicházeli se svými modlitbami - s prosbami i s projevy díků za jejich vyslyšení,“ řekla mluvčí biskupství Martina Jandlová.
Katolíkům už připadl i vyšebrodský cyklus
Madona z Veveří není jediným výtvarným dílem, které církev získala podle zákona o majetkovém vyrovnání. Asi největší pozornost vzbudil převod několika jiných uměleckých děl ze sbírek Národní galerie.
V září 2014 převzali zástupci církve dva obrazy Petera Paula Rubense, Vyšebrodský oltář a části Puchnerova oltáře. Všechna díla ale na základě vzájemné dohody zůstala i nadále ve stálých expozicích NG, Rubensovy obrazy ve Šternberském paláci, gotická díla pak v klášteře sv. Anežky.
Z nemovitostí byly vydány například chrám na Zelené hoře, památka ze seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, který brněnské biskupství převzalo v srpnu 2014. Na stejném prestižním seznamu je zapsán i zámek v Kroměříži, který olomoucké arcibiskupství převzalo (krom Květné zahrady) od Národního památkového ústavu počátkem roku.
obrázek