Matka samoživitelka, kuchař, servírka, nebo horník – lidé, na které epidemie koronaviru dopadla zvlášť tvrdě. Někteří přišli nejen o příjem, ale i o střechu nad hlavou. „A mnohdy si nemají ani od koho půjčit, protože často tito lidé, kteří pracovali například v gastru, mají přátele jen v rámci stejného oboru a ti jsou na tom stejně,“ přiblížila ve Studiu 6 příběhy série Život během pandemie jejich autorka, novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková. Dokument uvede od pondělí Český rozhlas Plus.
Mnohým nezbývá na jídlo, někteří si nemají kde půjčit, nastiňuje autorka Života během pandemie
Život během pandemie (zdroj: ČT24)
„Hodně si vybavuji příběhy maminek samoživitelek. (…) Tam mi došlo, že není důležité jen to, kolik má člověk peněz, ale také jaký má sociální a kulturní kapitál, tedy kým je obklopený a jestli má ve své blízkosti někoho, kdo je mu schopen okamžitě pomoct. A tito lidé velmi často nikoho nemají,“ zamýšlí se Rychlíková.
Ve svém mapování se snažila o co nejširší záběr, a to jak v rámci republiky, tak napříč profesemi. „Mluvila jsem třeba s horníkem z Karviné z Dolu OKD, který byl takovou předzvěstí druhé vlny, ale i s ženami z Ústí nad Labem. Řešila jsem však také situaci v Praze – tím, že jsou zde vysoké náklady na život, tak se ukazuje, že krize tady na lidi ze středních a nižších tříd udeřila velmi silně,“ říká.
Zachytila také názory lidí zaměstnaných i živnostníků, na rodičovské dovolené, ptala se žáků i učitelů, i lidí na úplném okraji, kteří nepřišli jen o práci, ale i o střechu nad hlavou. Například jedna z respondentek, která se octila v tíživé ekonomické situaci, se musela začít živit prostitucí. „A ta popisovala, že počet žen, které v Olomouci začaly kvůli pandemii vykonávat prostituci, se zdvojnásobil, což ukazuje, v jak tíživé situaci bývají matky samoživitelky,“ doplnila.
Lidem nezbývá mnohdy už ani na jídlo
Podle Rychlíkové dokument také ukazuje, že v řadě domácností nezbývá už ani na jídlo. Ředitelé potravinových bank jí potvrdili, že nárůst rodin, kteří jsou příjemci potravinové pomoci, je extrémní. „Protože jídlo je položka, na kterou najednou při ztrátě zaměstnaní, nebo při tom, že jsou lidé v karenténě na sníženou nemocenskou či na ošetřovném, nezbývají prostředky. Velmi často začínají být tak tyto rodiny příjemci různých dávek nebo jim musí pomáhat charity, protože by nebyly schopny se normálně uživit,“ uvedla.
Dopady to má i na jejich psychické zdraví, i když dokument, jak jeho autorka připomněla, necílí na to, aby našel nějaké konkrétní východisko. Spíše popisuje skrze data zmíněného průzkumu realitu a dává ji do kontexu – i když skoro v každém díle, podle ní, nakonec nějaké to řešení stejně zazní. „Bavíme se třeba o tom, proč ženy zasáhla pandemie hůře než muže a jaká je souvislost se špatným socioekonomickým zázemím a větší inklinací k středně těžkým depresím,“ doplnila.
Naopak příjemně ji překvapilo, že během všech rozhovorů nikdo nezpochybňoval pandemii jako takovou. „Nenašel se žádný ,popírač‘ koronaviru,“ uvedla.