Lepší ochranu vod by mohl zajistit samostatný ústavní zákon. Ve čtvrtek se na tom shodli ministři zemědělství a životního prostředí Miroslav Toman (ČSSD) a Richard Brabec (ANO). Do české ústavy pravděpodobně zasahovat nebudou. Vytvoření separátní legislativy jim jako jednu z možných variant doporučili experti z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Jakýkoliv zásah do textu ústavy je podle ministrů vážný krok, který se musí dělat promyšleně. Ministerstvo si proto nechalo od univerzity vypracovat analýzu, která by měla být hotova nejpozději v polovině října, do začátku listopadu chtějí resorty navrhnout další postup. Poté se bude k jednotlivým opatřením pořádat kulatý stůl s experty.
„Ústava České republiky je poměrně stručný dokument a posílená ochrana přírodních zdrojů by do systematiky ústavy a její podoby nezapadala. Podobně je tomu v případě zásahu do Listiny základních práv a svobod,“ vysvětluje Toman, proč ministři zvolili cestu samostatného zákona.
Zvláštní norma podle šéfa resortu zemědělství může obsahovat jak práva jednotlivce, tak povinnosti a úkoly pro stát a územní samosprávy i detailní řešení. Toman ale zároveň dodal, že už v březnu se odborníci shodli, že je potřeba právní ochranu vody zvýšit. Klimatická změna prý ukazuje, že vodní zdroje je potřeba chránit mnohem důkladněji než v minulosti.
„Je nezbytné, aby stát vodu nejen chránil, ale zachovával a udržoval svoje zdroje vody a vnímal ji jako vzácnou a nenahraditelnou surovinu, protože jde o strategický zdroj,“ dodává ministr.
Některé opoziční strany jsou ale k návrhu kritické. Například lidovci mu vytýkají jeho rozsah, který by mohl celou legislativu zkomplikovat. „Nerozumím tomu, proč to páni ministři prosazují, protože hrozí, že by mohl vzniknout chaos třeba ve vztahu k zákonu o vodách,“ míní místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík.
O vodě nepoliticky
Šéf životního prostředí Brabec připomněl, že před prázdninami vláda schválila velkou novelu vodního zákona, o které bude na podzim jednat sněmovna. Nevyloučil také, že by se právní doporučení mohla právě do vodního zákona zapracovat. Jde například o provozování vodovodních sítí nebo cenově dostupné právo na vodu.
Kvůli ústavní ochraně vody vznikly i poslanecké návrhy, mimo jiné od Starostů a nezávislých a KDU-ČSL. Kabinet je ale odmítl, stejně jako dřívější návrh komunistů. Podle Brabce byly některé návrhy příliš deklaratorní. Lidovci za ústavní ochranu vody v létě spustili petici.
Pracovní skupina jednající o ochraně vody se sešla podruhé. Usedli v ní zástupci ministerstev životního prostředí a zemědělství, vodohospodářů, zemědělců, politických stran a zástupci Legislativní rady vlády, Právnické fakulty Univerzity Karlovy i ústavní právníci. Podle Brabce se shodli, že další debata o ochraně vody nebude politická. „Nechceme dát deklaraci, abychom vyhověli společenské poptávce a změnili ústavu. Chceme vodu reálně více chránit,“ doplnil Brabec.
Ústavní zákony jsou předpisy nejvyšší právní síly, které mění či doplňují ústavu. K jejich přijetí je nutný souhlas třípětinové většiny všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. Společně s ústavou a Listinou základních práv a svobod tvoří takzvaný ústavní pořádek. Ústavním zákonem jsou například vymezeny kraje, jiné se týkají bezpečnosti republiky, referenda o přistoupení Česka k Evropské unii či takové normy vymezují státní hranice.
