Tomáš Garrigue Masaryk se stal československým prezidentem celkem čtyřikrát. Poprvé dokonce tak rychle, že se ani nestačil vrátit ze Spojených států. Zprávu o svém zvolení se tak dozvěděl v newyorském Klubu právníků, kde zrovna obědval. Ani se samotnou volbou poslanci nově vzniklého Národního shromáždění v euforických měsících po konci války příliš neváhali. Schůze začala podle stenozáznamu v 11:40 a o dvacet minut později už byl Masaryk prezidentem.
Tehdejší předseda Národního shromáždění Karel Kramář jednoduše poprosil, aby poslanci zvolili Masaryka prezidentem a vzápětí už oznamoval, že byl TGM zvolen jednohlasně. V panující euforické náladě přitom nikdo nepočítal hlasy a dokonce je možné, že kromě samotného Masaryka chyběli v sále i někteří slovenští poslanci.
Historická schůze parlamentu se konala 14. listopadu v prostorách Thunovského paláce v pražské Sněmovní ulici, kde teď zasedá Poslanecká sněmovna. Karel Kramář ji zahajoval slovy: „Nám všem dmou se prsa radostí, hrdostí a pýchou nade vším, co v hrozné válce dokázal náš národ…“
Národní shromáždění mělo 256 poslanců a jeho složení odpovídalo přibližně výsledkům posledních voleb z roku 1911. Zastoupení v něm ale měli pouze Češi a Slováci, na německou či maďarskou menšinu se nedostalo. Slovensku navíc bylo přiděleno jen 40 mandátů. Zvolení Masaryka tak žádní poslanci neoponovali.
Masarykův první mandát na Hradě byl jen dvouletý
Předcházely mu čtyři roky usilovného diplomatického vyjednávání. Exilovým politikům v čele právě s TGM se již v průběhu války podařilo u západních velmocí prosadit koncepci nového státu. Na sklonku války, 28. října 1918, vydal pražský Národní výbor zákon „o zřízení samostatného státu československého“. Ke společnému státu s Čechy se přihlásili následně i Slováci a v listopadu pak Národní rada uherských Rusínů souhlasila s plánem na připojení Podkarpatské Rusi k ČSR.
V této atmosféře zahajoval Karel Kramář schůzi parlamentu: „Všecka pouta, která nás vázala k dynastii habsbursko-lotrinské, jsou přervána…. A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou.“
Poté shromážděné poslance poprosil, aby prezidentem zvolili Masaryka. Stenozáznam z tehdejší schůze popisuje reakci na Kramářovu prosbu slovy: „Výborně! Sláva! Potlesk.“ Kramář poté dodal: „Prohlašuji tedy profesora doktora Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným prezidentem Československé republiky.“
Kromě prezidenta zvolili poslanci na stejné schůzi také předsedu Národního shromáždění, kterým se stal sociální demokrat František Tomášek. Dalším důležitým aktem byla volba nové vlády, tedy premiéra a dalších 16 ministrů. Ani tady neprobíhala klasická volba a volilo se aklamací. Všichni poslanci na znamení souhlasu povstali. Důvěru tak získala vláda vedená Karlem Kramářem, v níž byli například Edvard Beneš (zahraničí), Alois Rašín (finance), Antonín Švehla (vnitro) či Milan Rastislav Štefánik (vojenství).
Jenže zatímco kabinet vydržel v této sestavě pouhý rok, Tomáš Garrigue Masaryk setrval v prezidentském úřadu až do roku 1935, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.
Jeho první mandát ovšem trval pouhé dva roky. Až v roce 1920 byla totiž přijata první ústava Československa, která stanovila podmínky pro volbu prezidenta. Jeho mandát byl sedmiletý a jeden člověk mohl úřad zastávat jen dvě volební období po sobě. To se ovšem výslovně netýkalo TGM, který tak mohl být zvolen prezidentem i v roce 1927 a naposledy v roce 1934. V čele státu tak stál po většinu období první republiky.
Masarykův triumfální návrat do vlasti už v roli prezidenta
Masaryk se během první světové války stal nejvýznamnějším představitelem československého zahraničního odboje usilující o vznik samostatného státu. Ve zlomovém roce 1918 byl aktivní ve Spojených státech. Se zástupci českých a slovenských krajanských spolků spolupodepsal 30. května 1918 v USA Pittsburskou dohodu, v níž byl zakotven požadavek autonomie Slovenska v budoucím společném státě.
V říjnu pak prozatímní vláda vedená Masarykem uveřejnila Deklaraci o nezávislosti Československa (tzv. Washingtonskou deklaraci) s ustanovením, že nový stát bude republikou. O necelý měsíc později dostal TGM při zmíněném obědě v právnickém klubu informaci, že byl zvolen prvním československým prezidentem a vyrazil na triumfální návrat do vlasti.
Jeho vlak překročil 20. prosince 1918 hranice v Horním Dvořišti a 21. prosince přijel TGM do Prahy, kde pak složil prezidentský slib. Předseda Národního shromáždění František Tomášek ho vítal se slovy: „Pane presidente! Způsobem triumfálním, tak jako dosud ještě nikoho, vítal Vás na cestě Prahou český lid. (…) Štěstí zářilo z každého oka, srdce celého národa bila Vám v ústrety. Tak promluvila tam venku k Vám duše osvobozeného národa, probuzená k vědomí vlastní síly své. A teď jste přišel mezi nás sem, do staroslavné síně, jež byla svědkem tolika památných projevů, ale jež nezažila dne slavnějšího nad den dnešní.“
Právě do rukou Tomáška skládal TGM svůj první prezidentský slib. Podle stenoprotokolu pak poslanci povstali, zapěli hymnu, dlouze tleskali a bouřlivě volali: „Nazdar!“
Československo se za Masaryka zařadilo mezi nejstabilnější demokracie
Během svého úřadování na Hradě Masaryk úspěšně zasahoval do řešení vládních krizí v roce 1920 a v letech 1925-1926 hledal cestu ke všem národnostním skupinám. Snažil se, aby se Němci, kteří se nepodíleli na vzniku samostatného státu, cítili v republice jako rovnoprávní občané. Pro své demokratické přesvědčení například Masaryk odmítl zakázat Henleinovu sudetoněmeckou stranu.
Slovenská otázka však zůstala problémem. Po vzniku republiky Masaryk od Pittsburské dohody ustoupil, protože ve 20. letech nebyly podmínky pro její naplnění, a začal prosazovat teorii čechoslovakismu, v níž vycházel z představy, že Češi a Slováci jsou jeden národ s rozdílným dialektem. Podcenil však emocionální, kulturní i politické snahy Slováků. Přesto Masaryk přispěl k tomu, že Československo bylo jednou z nejstabilnějších demokracií ve střední Evropě, ačkoliv předpovídal, že na její dotvoření bude zapotřebí 50 let míru.
Naposledy byl Masaryk zvolen prezidentem v roce 1934, tehdy už měl ovšem velmi podlomené zdraví. V závěru následujícího roku ze zdravotních důvodů na prezidentský úřad abdikoval. Za svého nástupce prosadil Edvarda Beneše, se kterým až do konce života úzce spolupracoval a kterému zcela důvěřoval. Tomáš Garrigue Masaryk zemřel v Lánech 14. září 1937, až do své smrti užíval titul prezident osvoboditel.
