Vznik samostatného Československa v roce 1918 byl dílem mezinárodních okolností i snahy domácího i zahraničního odboje v čele s Tomášem Garrigue Masarykem. Ten přitom původně Rakousko-Uhersko bourat nechtěl. K myšlence samostatného státu došel až vlivem okolností, připoměla ve Studiu 6 historička z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR Dagmar Hájková.
S ideou samostatného Československého státu přišel podle Hájkové Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1914. Přijel s ní do Rotterdamu a představil ji ve velké tajnosti britskému historiku Setonovi-Watsonovi, který se zabýval historií slovanských národů a důkladně se věnoval národnostní otázce v Rakousku-Uhersku.
Právě Seton-Watson začal už v době první světové války zastávat myšlenku zřízení samostatného československého státu a svými pracemi, zejména „Racial Problems in Hungary“, nakonec výrazně napomohl vzniku samostatného Československa.
Už při této schůzce s britským historikem v roce 1914 načrtl Tomáš Garrigue Masaryk budoucí stát zhruba v obrysech, které známe, tedy včetně Slovenska od Bratislavy po Košice.
Historička Hájková ale dodala, že posléze Masaryk k takto navrženému území dost nereálně přidal ještě Lužici a koridor s Jihoslovany.
Podle Hájkové je Masarykovo rotterdamské setkání s historikem Setonem-Watsonem reflektováno i v současné době. Zhruba za týden mu tam odhalí pomník.
Samostatný stát Masaryk původně vůbec neplánoval
Masaryk přitom dlouhou dobu vůbec neuvažoval, že by Rakousko-Uhersko mělo zaniknout. „Ale veškeré kroky Rakouska-Uherska a situace v Čechách ho začaly přesvědčovat, že musí uvažovat i o jiném státním uspořádání pro Čechy,“ řekla Hájková.
Již v létě 1914 proto začal vyjednávat s českými politiky a začal jezdit do zahraničí. „A potom se rozhodl, že jeho vize je samostatný stát pro Čechy a Slováky. I když Slováci jsou tam pořád jmenovaní spíš jako Čechoslováci,“ řekla Hájková.
Masaryk byl ale s touto vizí dlouhou dobu osamocený, teprve postupně se na jeho stranu začali přidávat hlavně krajané v zahraničí a několik jeho přátel, kteří za ním přišli z Čech - hlavně Edvard Beneš.
Zásadní byl také vývoj na frontách 1. světové války
Velmi důležitou roli při vzniku samostatného československého státu hrál podle Hájkové válečný vývoj. Masaryk si ale podle ní v prvé řadě stanovil program, který byl celkem konzistentní: „Německo musí být poraženo, protože je to agresivní síla v Evropě, která by ohrozila geopolitickou rovnováhu. A na těchto troskách staré Evropy vzniknou životaschopné, demokratické nové státy, které budou svobodné, pokrokové.“
Masaryk pro svou činnost ale potřeboval peníze. Ty získal především od krajanů ze zahraničí. Potřeboval i tisk, zakládal proto noviny. „Skupina československého zahraničního odboje, kterou od roku 1916 vedla Československá národní rada, dokázala velmi šikovně pronikat i do zahraničního tisku. Aniž by třeba bylo známo, že za tím stojí tato skupina,“ připomněla historička.
Bez legií by samostatný stát možná ani nevznikl
Dagmar Hájková také konstatovala, že velmi důležitým faktorem v událostech předcházejících vzniku samostatného státu byli legionáři. „Bez legionářů, bez vojenské síly, která v posledních měsících a letech války hraje strašně důležitou roli, by se vznik samostatného Československa velmi těžko prosazoval.“
Češi přijali 28. říjen s radostí
Když nakonec 28. října samostatný stát vznikl, v Čechách tuto změnu přijímali podle historičky s velkou radostí. Postupně se pak zpráva rozšiřovala po českých krajích, po Moravě. „Na Slovensku ale dlouhou dobu nevěděli, co se vlastně v Praze stalo. Dva dny netušili, co se děje,“ uvedla.
- 28. října 1918 byla vyhlášena samostatnost a v zemi převzal moc Národní výbor, reprezentovaný pěticí „mužů 28. října“. Byli to Češi Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Slovák Vavro Šrobár.
- V ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Následně se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Navečer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.
- Mezitím v Ženevě jednala česká delegace vedená Karlem Kramářem s představiteli zahraničního odboje v čele s Edvardem Benešem. Jednání skončila 31. října a bylo na nich rozhodnuto, že Československo bude republikou a Masaryk prezidentem.
- 30. října byla na Slovensku přijata Martinská deklarace, na základě které se Slovensko připojilo k českým zemím.
Historička připomněla, že první československý zákon sepsali „muži 28. října“ bez přítomnosti hlavních postav odboje, tedy bez Karla Kramáře za odboj domácí a bez Tomáše Garrigue Masaryka za zahraniční. „Ono to přišlo trošku náhodou, spontánně a potom se taky trošku uvažovalo, jestli 28. říjen je to správné datum,“ uvedla.
Nový stát měl od počátku problém s dalšími národnostmi
Dagmar Hájková konstatovala, že v národnostním složení nového státu byl zakódovaný velký problém. „Jestliže nacionální třenice měly svůj podíl na rozpadu Rakouska-Uherska, tak náhle tady byl stát, ve kterém se už od počátku počítalo, že tu bude velká skupina 4 milionů Němců,“ připomněla s tím, že Masaryk s takovými údaji od počátku kalkuloval.
V prvních měsících a letech samostatnosti měli podle ní právě Němci a Maďaři velký problém s identifikací se s Československým státem. Vidět to bylo například na jejich přístupu k oslavám 28. října, který Češi slavili naprosto spontánně. „V německých krajích, když už museli, se k tomu začali přiklánět až v polovině 20. let,“ konstatovala Hájková.
