Za propadem důvěry české veřejnosti k vládě stojí neustálý a nepřehledný výčet opatření, ve kterých už řada lidí nemá jasno, myslí si expert na politický marketing Jakub Horák, který byl hostem pořadu Interview ČT24. Kabinet podle něj neumí formulovat, co restrikcemi vlastně zamýšlí, a jeho komunikace je roztříštěná. Lídři země by se podle něj měli spojit se sociology, kteří lidskému jednání rozumí.
Podle Horáka ztratila vláda důvěru kvůli chaotickému vydávání různých opatření. „Bude velice těžké, ne-li nemožné, důvěru získat zpátky,“ konstatoval Horák. Propadu přispěly i kauzy bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly (za ANO). Nervozita stoupá u lidí, kteří byli s vládou nespokojení už před krizí, i u těch, na které mají opatření ekonomický dopad. „Teď už jsme v natěsnaném papiňáku,“ upozornil Horák.
Člověkem, který by pandemii veřejnosti vysvětloval, by se mohl stát hlavní epidemiolog IKEMu Petr Smejkal, který je i podle Horáka „skvělý odborník“ a „někdo, kdo by snad důvěru mohl napravit“. Přesto ho marketingový expert varoval, aby se do spolupráce s vládou nepouštěl.
„Ten člověk se potom ocitne ve vleku toho, co dělá třeba premiér. Představte si, že jste ministr školství a najednou premiér v úterý večer oznámí, že budou tři druhy maturity. V tu chvíli se tam ocitnete jako tvář třeba ministerstva školství a musíte to obhajovat. Nechtěl bych být v takové situaci,“ popsal Horák.
Jako o nové tváři mluvil premiér také v případě hlavní hygieničky Pavly Svrčinové, která nyní na postu vystřídala Jarmilu Rážovou. Roztříštěnost a štěpení pozornosti na více lidí je ale podle Horáka chybou, hygienici by se navíc měli věnovat zejména své odborné práci. „Už nevymýšlejme nějaké další tváře,“ prohlásil Horák.
Vláda chování lidí nerozumí, míní Horák
Nutné je podle něj zaměřit se na dvě věci – ukázat cíl, ke kterému směřujeme, a nařizovat taková opatření, ve která mají lidé důvěru. Jako negativní případ uvedl vyjádření ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO), podle kterého lidé musí mít nasazenou roušku i v případě, že kráčí po ulici sami. Podle Horáka je takové rozhodnutí motivováno snahou ulehčit práci kontrolujícím policistům, z hlediska nákazy je však taková situace téměř bez rizika, a řadě lidí se tak zdá nařízení nelogické.
Pokud však lidé ztratí důvěru v jedno opatření, nahlodá to i důvěru v ta další. „Vláda, než něco rozhodne, by se měla radit třeba i se sociology, kteří řeknou, jak lidé vlastně fungují. Což ona nedělá,“ kritizoval Horák.
Lidské chování přitom ovlivňuje řada rozličných faktorů. Horák zmínil například americký výzkum, který se snažil zvýšit použití mýdla při mytí rukou na veřejných toaletách vyvěšením různých hesel. Druhý nejúspěšnější slogan byl: Voda nezabíjí bakterie, ale mýdlo je zabíjí. V úspěšnosti apelu jej však předběhl slogan: Použil váš soused při mytí rukou mýdlo? „Tahle otázka měla větší efekt než vědecký apel na to, že to zabíjí bakterie,“ řekl Horák.
Komunikace v době krize podle něj má být hlavně co nejjednodušší, ale má také právě apelovat na osobní prospěch člověka, jeho rodiny a okolí, cílit na jeho veřejnou pověst. Zároveň však Horák upozornil, že různé skupiny obyvatelstva vnímají krizi rozdílně. Na lidi s nižšími příjmy omezení dopadají více, zásadní vliv má ale i přítomnost dětí v rodině. Pro různé skupiny tak může být rozdílné to, co považují za svůj cíl.
