K podobnému útoku, který se stal v úterý ráno v ostravské nemocnici, došlo v roce 2015 v Uherském Brodě. V restauraci Družba tehdy třiašedesátiletý muž zastřelil osm lidí a zbraň nakonec také obrátil proti sobě. Případ dozoroval tehdejší státní zástupce Roman Kafka. O podobnostech obou případů a o tom, zda jim šlo zabránit, s ním vedl rozhovor redaktor České televize Josef Kvasnička.
Vy jste byl v roce 2015 u zásahu při střelbě útočníka v Uherském Brodě. Jsou si tento případ s tím úterním v něčem podobné?
K aktuální události se nechci vyjadřovat, protože ji znám jen zprostředkovaně z veřejných sdělovacích prostředků. Nicméně je jasné, že tyto typy trestné činnosti jsou často velmi podobné. Jsou specifické motivací pachatelů, která plyne z jejich osobních poměrů, frustrace, duševního stavu, problémů, které řeší.
Jsou specifické nenadálostí útoku a také tím, že se spáchání takového trestného činu dá jen těžko předvídat. Zvlášť pokud je spáchán ve veřejných prostorách. Obdobné v obou případech je také, že kromě probíhajících úkonů v trestním řízení dochzí také k aktuálnímu zásahu policie, která se snaží zneškodnit útočníka a zjistit, zda měl spolupachatele, jaká byla jeho motivace, zda ten útok může pokračovat. Podobnosti tu určitě jsou.
Jako státní zástupce Roman Kafka dozoroval případ tragického útoku v Uherském Brodě, kdy pachatel zastřelil osm lidí. Se svým týmem také vypracoval obžalobu 31 osob v případu lihové mafie.
Jeho výkony v minulosti ocenil například předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který ho zmínil jako reprezentanta čerstvé krve ve státním zastupitelství. V červenci 2018 byl Kafka jmenován soudcem a přidělen k Okresnímu soudu v Kroměříži.
Zdroj: Česká justice
Když si vzpomenete na vaši účast v Uherském Brodě v roce 2015, co tehdy bylo nejdůležitější a na místě nejnáročnější?
Poté, co pachatel trestného činu zemřel, poté, co se zjistilo, že v útocích nepokračuje ani on, ani nikdo jiný, tak bezpochyby bylo důležité zajistit situaci na místě činu, zajistit jeho okolí a zjistit motivaci tak šíleného vražedného útoku. Samozřejmě se i snažit zachránit lidské životy, pokud to ještě bylo v silách, což tehdy bohužel nebylo, ale případně ochránit i jiné osoby.
Může existovat prevence před podobným útokem?
Domnívám se, že může být jen velmi omezená. Lze si představit prevenci typu různých rámů a přísnějších bezpečnostních služeb ve všech veřejných budovách a prostorách, ale jak je to reálné? Velmi těžko. Prevence je možná v práci s lidmi s podezřením na duševní poruchu, která by mohla vést k jejich takto závažnému protiprávnímu jednání.
Ale i osoby, které se nacházejí v nepříznivém duševním stavu, to mnohdy nedávají najevo na první pohled, i odborník to pozná velmi obtížně a často až s odstupem. Pokud má problémy v řádu dnů až týdnů, jedná se o náhlé hnutí mysli, nejde o žádné signalizované jednání jako opatřování si zbraní, komunikace v prostředí, tak se to dá velmi těžko předvídat.
Ukázala situace v Uherském Brodě na nějakou slabinu, nepřipravenost? Tam tehdy útočil člověk, který měl zjevně psychické problémy a byl držitelem zbraně.
Práce s těmito lidmi předpokládá důkladné lékařské prohlídky, možná nepodceňování vyšetřování duševního stavu takových lidí. Jde i o situaci na místě samém, o rychlém a koordinovaném zásahu policie a policejních složek. Tady určitě rezervy byly.
Po události v Uherském Brodě byly zřízeny a posíleny prvosledové hlídky a také zásahové jednotky v jednotlivých krajích. Byl to správný krok?
Myslím, že ano. Vše, co dokáže přispět k rychlosti, adekvátnosti a přiměřenosti reakce státní moci na takové útoky, ať už jde o osamělého šílence, nebo případně o koordinovaný útok mnohdy i ve smyslu teroristickém, tak může přispět k minimalizaci následků trestného činu.
Zatímco dnes útočník střílel v krajském městě, kde jsou k dispozici všechny dostupné policejní složky včetně jednotky rychlého nasazení, tak tehdy útok probíhal v okresním městě. Bylo nutné všechny složky do města dopravit. Hrálo se tak o čas?
Určitě. Pokud útok probíhá v odlehlé lokalitě od sídla těchto složek policie, tak se samozřejmě hraje o každou minutu. Bohužel k tíži věci a k dobru útočníka.
Je možné vůbec zjistit, třeba přes rozhovory s lékaři, u člověka, který má takové psychické problémy, že může mít zbraň, že může něco plánovat? Je to vůbec v lidských silách?
To je spíš oblast medicínská. Jsem ale přesvědčený o tom, že tuto otázku nelze podceňovat, že by to měl být jeden z úkolů, na které je třeba se při udělování zbrojního oprávnění zaměřit. Tedy zkoumání duševního stavu držitele zbraně.
Existuje podle vás nějaké poučení, které bychom si z těchto situací, ať už té z Ostravy nebo té v Uherském Brodě, měli vzít?
Bohužel musím odpovědět to, co jsem řekl před čtyřmi lety. Lidé musí být obezřetní, musí být ve veřejných prostorách bedliví, dívat se kolem sebe, všímat si svého okolí, tak jak jsou obezřetní i lidé v jiných zemích, než je Česká republika. Bohužel.
