Podíl lidí, kteří onemocněli HIV a léčí se, průběžně stoupá. Na základě dat z posledních pěti let na to upozornil Státní zdravotní ústav. Zatímco v roce 2013 vyhledalo léčbu 75 procent lidí, kteří se virem nakazili, loni jich bylo více než 95 procent. Podle odhadů Státního zdravotního ústavu je ale také zhruba pět set lidí, kteří ani nevědí, že HIV mají.
Léčí se téměř všichni, kteří vědí, že mají HIV. Přes pět set lidí to ale neví, upozorňují zdravotníci
Od roku 1985 do konce letošního října bylo podle údaje SZÚ v Česku HIV pozitivních 3567 lidí. Zhruba třetina diagnostikovaných přitom byli cizinci včetně těch s dlouhodobým pobytem, nejčastěji z regionu východní Evropy. Za měsíc říjen potom přibylo osmnáct nových případů HIV a za rok onemocnělo asi dvě stě lidí.
„Česká republika je na tom z hlediska HIV relativně dobře, protože výskyt HIV infekce je tady velmi nízký ve srovnání s evropskými zeměmi,“ ujistil vedoucí Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS Vratislav Němeček.
Diagnóza HIV+ dnes již nemusí být ani zdaleka předzvěstí neodvratné blízké smrti. Moderní antiretrovirová léčba podle odborníků vede k zamezení rozmnožování viru. Takoví pacienti pak mají stejnou naději dožití jako běžná populace, mohou také mít například nechráněný sex bez toho, aby partnera nakazili, nebo mít děti. Zásadní je ale objevit infekci včas a začít se léčit.
„Mezi těmi, kteří se neléčí, jsou například cizinci, kteří se vrátí do své domovské země, nebo naopak Češi, kteří vycestují do ciziny. U nich nemáme možnost zjistit, jestli se léčí tam,“ řekl Vratislav Němeček.
Přes pět set lidí dokonce ani neví, že se HIV nakazili, a v této skupině tvoří cizinci s trvalým pobytem (neboli rezidenti) téměř polovinu. Ve srovnání s českými občany se přitom liší způsob, jakým se cizinci nakazili.
„Zatímco u Čechů je dominantní přenos homosexuální mezi muži, u rezidentů je asi 34 procent přenosů heterosexuální. Po odečtení Slováků je to téměř 42 procent a častější je i přenos při injekčním užívání drog,“ upozornil Němeček.
Na cizince se proto snaží SZÚ zaměřovat i prevenci. Podle vedoucí oddělení sexuálně přenosných nemocí SZÚ Hany Zákoucké je ale problém s distribucí preventivních materiálů mezi cizince. „Materiály v jiných jazycích máme, ale je problém je k nim dostat,“ shrnula. Snaží se proto kontaktovat praktické lékaře, kteří v zahraničních komunitách v Česku působí.
Podle odhadů představují náklady na udržení infekce HIV v Česku pod kontrolou asi miliardu korun ročně. Prevence, jako jsou přednášky či výměna jehel injekčním uživatelům drog, tvoří asi 0,7 procenta. Léčba stojí asi 30 tisíc korun na jednoho pacienta měsíčně, je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Ministerstvo zdravotnictví dává přímo na prevenci HIV deset milionů korun, dalších osm milionů prostřednictvím svých přímo řízených organizací, jako jsou fakultní nemocnice nebo SZÚ.
AIDS je posledním stadiem onemocnění HIV. V Česku mu podlehlo tři sta lidí
Z 3600 nakažených, kteří byli od roku 1985 pozitivně testováni na HIV, se u 660 rozvinul syndrom získaného selhání imunity (AIDS) a tři sta lidí mu podlehlo.
HIV je virus lidské imunitní nedostatečnosti, napadá imunitní systém lidského organismu. Postupně dochází k úplnému rozvratu imunitního systému, který je pak náchylný k řadě dalších infekcí i nádorových onemocnění. AIDS je posledním stadiem onemocnění. Nemocný AIDS ztrácí schopnost bojovat s chorobami a může podlehnout i nemoci, na kterou by za jiných okolností nezemřel. Poprvé byl AIDS popsán v roce 1981.
Virus HIV se přenáší nejčastěji tělesnými tekutinami od infikovaných – krví, spermatem, poševním sekretem i mateřským mlékem. Nejčastěji se šíří pohlavním stykem nebo sdílením jehel u narkomanů. Infikovaný člověk je nakažlivý bezprostředně od vniknutí viru HIV do organismu, tedy i v době, kdy ještě nemá žádné příznaky onemocnění.
Hygienici připomněli, že nejúčinnější metodou v boji proti AIDS stále zůstává prevence, tedy chráněný pohlavní styk či nesdílení jehel u narkomanů. Za důležitou považují také osvětu již od dětského věku. S informovaností pomáhá projekt Hrou proti AIDS, který je zaměřen na druhý stupeň základních škol. Školáci prostřednictvím hry získají základní znalosti o viru HIV i možnostech jeho přenosu.