Čin Jana Palacha ukazuje, že komunistický režim a okupační jednotky nedokázaly zcela potlačit opozici v Československu. „Ostatní lidé si to díky němu uvědomili,“ řekl v Hyde Parku Civilizace Lotyš Elijahu Rips, který se na jaře 1969 pokusil upálit v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Čin provedl v centru Rigy, kolemjdoucí ho ale uhasili a Rips nakonec skončil v rukou sovětské tajné policie.
Vývoj takzvaného pražského jara sledovali mnozí lidé v Sovětském svazu s optimismem, a nejinak tomu bylo v Lotyšsku, které bylo tehdy jeho součástí. I student Rips ho na počátku viděl pozitivně, pak si ale rychle uvědomil, že sovětské vedení nedovolí, aby československý experiment pokračoval. Informace měl navíc takřka z první ruky.
„V létě 1968 jsem byl povolán (skrze vojenskou katedru na vysoké škole, pozn. red.) k jednotce v Kaliningradu. Setkal jsem se tam s důstojníky, kteří se nemohli dočkat invaze do Československa,“ popsal Rips, který sloužil u techniků.
Když se vojáci skutečně vydali do střední Evropy, vedení poslalo studenty do Rigy. Podle Ripse kvůli tomu, že jim velitelé nedůvěřovali. Prý se obávali, že by uprostřed invaze dezertovali.
S rodiči se nerozloučil
Jakmile se dozvěděl, že vojska překročila hranice Československa, přepadl ho „velký smutek“. Pamatuje si, že v Rize četl sovětské noviny plné článků, jež popisovaly, proč muselo dojít k invazi. „Seděli jsme a četli a četli donekonečna všechny deníky a nesnášeli jsme je,“ uvedl Rips. Město se ponořilo do hřbitovní atmosféry a lidé se přestali usmívat.
V lednu 1969 se mladý student matematiky dozvěděl o Janu Palachovi, a to z vysílání západního rozhlasu. Rips postupně upadal do větší a větší letargie. Jak uvedl v Hyde Parku, věděl, že musí něco udělat. Rozhodl se, že se upálí.
Napsal dopisy na rozloučenou svým přátelům, kde zmiňuje, že není možné všechny umlčet. Rodičům ale nic neřekl, nezanechal jim žádný vzkaz a třináctého dubna odešel, aniž by se rozloučil. Prý kvůli tomu, že věděl, že by se mu snažili jeho záměr vymluvit. Pak se vydal do centra Rigy k Památníku svobody a před sebe umístil plakát s nápisem „Protestuji proti okupaci Československa“.
Lidé mu nadávali
„Byla to nejtěžší věc v mém životě. V ten moment jsem byl na jedné straně a celý svět byl na straně druhé. Nebylo cesty zpět,“ popsal chvíle, kdy před sebe rozložil transparent. Podle svých slov si mohl všechno rozmyslet, ale pak už jenom škrtl sirkou a jeho oblečení nasáklé hořlavinou rychle vzplálo.
Okolo ale bylo dost lidí, kteří ho během chvíle uhasili. Oheň mu pouze lehce popálil krk a ruce. U památníku se pak srotil dav a někteří mu dokonce nadávali. Poté jej zatkla KGB a po výslechu ho převezla do psychiatrické nemocnice. „Nevěděl jsem, jestli byl můj protest úspěšný, nebo ne. Dozvěděl jsem se až po letech, že se o něm doslechli i lidé na Západě,“ řekl Rips.
V souladu s tehdejší praxí byl jako mnoho dalších disidentů poslán do psychiatrického ústavu s vězeňským režimem. Díky shodě náhod ale mohl soukromě studovat matematiku. Po domácím i mezinárodním tlaku se dostal na svobodu na jaře 1971. I s rodinou se pak mohl odstěhovat do Izraele, kde pokračoval ve studiích a v roce 1975 je završil ziskem doktorátu. V současnosti učí na Hebrejské univerzitě a věnuje se mimo jiné matematickému rozboru Tóry, o němž rovněž promluvil ve vysílání České televize.
