Prezident republiky čelí v posledních dnech ostré kritice. Souvisí s jeho vztahem k Číně, postojem vůči dalajlamovi i s údajně slíbeným vyznamenáním pro Jiřího Bradyho. V jeho stínu zůstávají ostatní, kteří by podle dosavadních informací měli ocenění od prezidenta republiky také obdržet. Tím obtížnější je jejich pozice. Herec a režisér Jan Kačer se už dlouho trápí otázkou, zda si pro vyznamenání na Hrad jít, nebo nejít.
Jít? Nejít? Ve stínu politických sporů hledají odpovědi ti, kteří mají dostat vyznamenání
Jan Kačer a Jan Burian v Událostech, komentářích ke státnímu svátku a sporu o vyznamenání (zdroj: ČT24)
Ačkoli prezidentská kancelář jména lidí, kteří dostanou 28. října vyznamenání, předem zpravidla nesděluje a letos to není jiné, o některých osobnostech už se ví. Jednou z nich je Jan Kačer – herec, režisér, spoluzakladatel Činoherního klubu a také porevoluční poslanec Federálního shromáždění za Občanské fórum.
Zda v pátek do Vladislavského sálu přijde, nebo ne, ještě neví. „Posledních deset dnů nejím a nespím,“ řekl ke svému rozhodování. Na jedné straně se mu nelíbí například vztah vrcholných státních představitelů k Číně, na druhé straně ale váhá šmahem je odsoudit.
„K jakémukoli servilnímu chování kohokoli jsem tvrdě zaujat. Naproti tomu, marná sláva, když řadu měsíců sleduji v našem tisku (…) napadání představitelů našeho státu, se kterými jsme do jisté míry na budování státu nějakým způsobem spolupracovali, kdy tyto představitele pokládáme za podvodníky, šašky, tak je mi to z duše protivné,“ řekl Jan Kačer, který byl hostem Událostí, komentářů. „Říkám si: Někdo mě pozval, tím dal najevo, že mně tím chce projevit nějakou vlídnost (…) a já tam nepůjdu. Tím dám najevo, že jeho pozvání ignoruji proto, že proti němu něco mám,“ dodal.
Pro ústavní činitele kritizované v současnosti za ústupky Číně ostatně má i pochopení. „Když je někdo namočen ve státním koloběhu a mimo jiné slibuje tomuto národu prosperitu, když prosperitu cítí u nějaké velmoci a když se musí rozhodovat, není to tak snadné, jako když se rozhoduje domácí občan, který jinou zodpovědnost nemá.“
Co říkali ti pánové (Ovčáček a Forejt) na konferenci, to je pravda. Mně pan Forejt volal, upozornil mě, že to není definitivní, že mně potom něco napíšou. Já jsem se smál, že je to málem detektivní historie – proč to nemám vědět? On mi řekl, že se to musí nejprve podepsat premiérem.
Rozhodování ještě více zkomplikovala ostrá vystoupení některých politiků proti hlavě státu a jejich rozhodnutí projevit svůj odpor právě při státním svátku 28. října. Kačer má pocit, že je to, jako „bychom si jako malí kluci na písku vzájemně vyčítali a hráli hry“.
Jeho dilema nepomohli rozhodnout ani přátelé a blízcí lidé, na které se obrátil. Některé zná z divadelního světa, jiné z politiky, a každý mu poradil něco jiného. „Ptal jsem se třeba pana Rychetského, Josefa Somra, a zajímavé je, že všichni mi odpověděli tak, že jeden byl pro a jeden proti,“ popsal. Různá byla i doporučení, která Janu Kačerovi udělily jeho dcery.