Používání fyzický trestů ve výchově znamená osobní selhání rodičů. Děti při nich zažívají stres, ponížení a bolest, upozornil Radek Ptáček, vedoucí výzkumného týmu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice. Rodiče se sice domnívají, že fyzické tresty jsou rychlé a efektivní řešení, ale není tomu podle psychologa tak. Násilí v jakékoliv podobě do společnosti 21. století nepatří, řekl Ptáček. Podílel se na novém výzkumu, podle něhož víc než třetina rodičů v Česku používá fyzické tresty jako běžnou součást výchovy.
Jen stres, ponížení a bolest. Fyzické tresty ve výchově nefungují, upozornil psycholog
„Rodiče přibližně do 35 let mají vyšší tendenci používat fyzické tresty, ale jinak je používají lidé bez ohledu na vzdělání, socioekonomický status,“ popsal Ptáček.
Nejčastěji lidé používají fyzické tresty z důvodu, že sami byli trestáni. Ptáček také upozornil, že 90 procent rodičů se domnívá, že fyzické tresty nefungují, a přesto se to daří maximálně čtyřiceti procentům. „Je to víceméně řešení našich vlastních emocí, nicméně fyzické tresty jako pravidelný prostředek stále používá třicet procent lidí, což je poměrně hodně,“ doplnil.
Fyzické tresty jsou podle psychologa vždy formou stresu, kdy uvádějí dítě do nepohody. Pokud pokračují, můžou nabývat formy traumatu, které ovlivňuje mozek dítěte. To má pak podle Ptáčka tendence k problematickým vztahům, k dušením onemocněním, k problémům ve vztazích nebo také k zneužívání návykových látek.
„Děti, které jsou fyzicky trestány, mají tendenci duševně onemocnět a zároveň mají nižší odpověď na léčbu. Zatímco dospělí, kteří nezažili trauma v dětství, odpovídají u běžných antidepresiv v 80 procentech, tak ti, co zažili trauma, maximálně v 18 procentech,“ dodal Ptáček.
Psycholog také upozornil, že násilí není komunikační prostředek ve vztazích a v jakékoliv podobě do společnosti nepatří. „Nemůžu se pak zlobit, když dítě plácne někoho na pískovišti nebo uhodí partnera,“ poznamenal Ptáček.