O víkendu naposledy vyjdou tištěné Lidové noviny. Konec deníku, který vznikl před více než sto třiceti lety, oznámila mediální skupina Mafra v polovině července. Zůstane pouze internetová verze. Na jejich minulost si v 90' ČT24 zavzpomínali bývalí členové redakce „lidovek“ Kamila Klausová, Petra Procházková, Jan Dobrovský a Robert Čásenský.
Hosté se shodli na tom, že je zpráva o konci lidovek zasáhla, ale příliš nepřekvapila. „Můj sentiment k tomu je takový, že jsem to přijala v podstatě s pláčem,“ popsala Klausová, která v Lidových novinách v devadesátých letech ještě jako studentka začínala svou novinářskou kariéru. Dodala, že je vnímá jako intelektuální list, který se snažil dívat na věci z nadhledu.
Podobné to je i pro Procházkovou. „Byla jsem v nich třicet let. Umožnily mi zažít obrovské věci, spoustu jich zažít. (...) Je to pro mě smutná zpráva,“ řekla. „Byla to elita, nebyly to noviny, které měly největší náklad, ale byly to noviny, o kterých se hovořilo, o těch názorech se mluvilo,“ vnímá jejich vliv na mediální scéně.
„Už jsem měl delší dobu trochu smutek z toho, co jsou teď Lidové noviny, ale přesto mě to dojalo,“ popsal Dobrovský, který s několika dalšími novodobou verzi listu zakládal. „Je to připomenutí nejen toho, kolik to stálo úsilí takové noviny vybudovat,“ dodal.
„Jako kdyby skončila Bohemka – není to největší klub v Česku, ale je takový oblíbený, má hodně fanoušků,“ shrnul zase Čásenský, který v novinách pár let pracoval jako zástupce šéfredaktora. Podle něj o významu lidovek hovoří i to, kolik významných českých novinářů jimi prošlo.
Obnova Lidových novin
Lidové noviny se ke svým čtenářům legálně vrátily po sametové revoluci. Už pár let předtím v omezeném počtu utajeně vycházely jako samizdatový měsíčník. O obnovu deníku po listopadu 1989 se zasadil jejich tehdejší šéfredaktor Jiří Ruml. „Byl to velmi kuriózní projekt Jiřího Rumla, který se rozhodl, že je třeba vydávat noviny, obnovit tradici Lidových novin proto, aby to mělo větší záběr než ten, jaký jsme v samizdatu dělali,“ uvedl Dobrovský. V té době byla řada lidí skeptických, podotkl, včetně jeho otce.
„Učili jsme se dělat sazbu olověnou, litou dole v sazárně, neměli jsme papír na to, abychom mohli tisknout... Karel Schwarzenberg nám poslal několik rolí tiskárenského papíru, které zdaleka nestačily, museli jsme papír sehnat jinde,“ vzpomínal dále na začátky polistopadové verze deníku. Štěstí tehdy bylo v tom, že redakce měla v týmu schopné lidi, kteří uměli „zázraky“ i po technické stránce, popsal Dobrovský.
„Byly tam krásné pracovní vztahy. Myslím, že i studentům byla dána docela velká důvěra,“ zmínila Klausová. V porovnání s dnešními elévy podle ní třeba v devadesátých letech trávili mnohem více času v terénu, mluvením s lidmi nebo i na cestách do ciziny.
Procházková přiznala, že začátky v redakci pro ni byly krušné, zpočátku například jen vařila novinářům kávu. „Pak mě poslali na nějakou reportáž do Poděbrad. Byl to strašný průšvih,“ popsala s tím, že z Poděbrad pochází, což jí prý psaní reportáže ztěžovalo. V roce 1992 pak odjela do Ruska a vztahy s redakcí měla jen na dálku.
Čásenský do Lidových novin nastoupil v roce 1998, kdy se listu nevedlo nejlépe. Dokonce se uvažovalo, že skončí. „První, co se docela podařilo, bylo takové obsahové oživení novin,“ zmínil. Podle něj tehdy prakticky všechny deníky podporovaly vládu, proto se v redakci rozhodli zavést do lidovek více kritiky. „To najednou vzbudilo zájem mezi čtenáři a během asi dvou let se prodaný náklad zdvojnásobil,“ řekl.
Prodej Babišovi
Zlom pro Lidové noviny přinesl rok 2013. Mediální skupinu Mafra, do které noviny patří, tehdy od německé skupiny RBVG koupil Andrej Babiš (ANO), předseda nově založené strany ANO. „Myslím, že to byla jejich nejméně světlá chvíle na českém trhu,“ prohlásil Čásenský.
Klausová se brzy poté rozhodla z redakce, kde působila jako šéfeditorka, odejít. „Cítila jsem tam střet zájmů. Neuměla jsem si představit, že bych tam chtěla dát pracovat,“ řekla. Procházková následovala její příklad v roce 2018. Zpočátku se prý Babiš a vedení redakce o ni a témata východní Evropy, kterými se zabývala, nezajímali, takže si mohla psát, co chtěla. V Lidových novinách ale pak podle ní vyšel zjevně podstrčený článek z vládních kruhů, což ji přimělo „prásknout dveřmi“, popsala.
Všichni hosté se v závěru shodli, že v nedaleké budoucnosti nejspíš skončí i další české tištěné deníky. „Myslím si, že Lidové noviny jsou první vlaštovkou, ale letí kousek před hejnem,“ popsal Čásenský s tím, že by čekal konec dalšího listu do pěti let.
