Lidé, kteří po střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy šířili nenávistné výroky, je zastávají dlouhodobě a tragická událost je pro ně příležitostí, jak si „říct svoje“, uvedl v pořadu Události, komentáře filozof jazyka z Filozofického ústavu Akademie věd Tomáš Koblížek. On-line prostor tyto osoby navíc často strhává k brutálnějším výrokům, než by řekly v reálném světě. Podle reportérky ČT Zuzany Černé mnoho z nich věří dezinformační scéně nebo konspiračním teoriím.
Policie se zabývá už 156 případy, které se střelbou na Filozofické fakultě UK souvisí, ve většině případů se jednalo o šíření nenávistných výroků, schvalování činu či vyhrožování podobným činem. „Existuje taková poněkud klamná představa, že se objeví nějaká tragická událost, která nějak motivuje takovéto výroky,“ podotkl Koblížek.
„Když se tím chceme zabývat, tak se víc musíme zaměřit na ty postoje než jenom na to, kdo co řekl. Opravdu za tím stojí to, že je někdo o něčem dlouhodobě přesvědčen, že má nějaký deformovaný pohled na svět, že prožívá nějakou nenávist vůči určitým skupinám, třeba i vůči humanitním oborům,“ řekl.
Z podobných důvodů lidé bezprostředně po střelbě například šířili lži, že byl střelec židovského původu nebo že pocházel z Ukrajiny. „Ukazuje se, že internetový prostor tomu nahrává. Že lidé mohou mít i docela vlažné postoje, nemusí to být v off-line světě odhodlaní antisemité. Ale on-line prostor vás někdy motivuje k tomu, říkat mnohem brutálnější výroky, které byste nikde jinde neříkali,“ vysvětlil.
Uživatelé internetu mohou mít pocit, že jsou odděleni od reality a jejich slova nebudou mít on-line takový vliv na reálný svět, dodal. Podobně se mohou lidé na diskusních fórech „předhánět“ v tom, kdo řekne víc nenávistný výrok. „To, co potom zazní na internetu, nemusí úplně odrážet postoje těch lidí v off-line světě,“ myslí si Koblížek.
Nenávistnými výroky po střelbě se v pořadu Reportéři ČT zabývala i novinářka Zuzana Černá. „Jsou to účty nebo lidé, (...) kteří inklinovali k věcem z dezinformační scény nebo ke konspiračním teoriím,“ prohlásila. Například často popírali existenci nemoci covid-19 či nedůvěřovali informacím z Ukrajiny. Na tragédii na filozofické fakultě se tyto účty přiživily, dodala.
„Nebyly to nové osobnosti nebo účty, které by reagovaly nějak jinak než jindy. Měli jsme pocit, že jedou v linii, na které možná nabírají body,“ podotkla.
Sdílení pocitů
Důležité je také to, jak se podobné výroky mohou podepsat na přeživších a rodinách obětí, ale i na policistech či záchranářích, kteří na škole zasahovali. Koblížek uvedl, že sama řeč je čin, který může těmto lidem ublížit. „Nemusíme jen čekat, že potom bude motivovat nějaké jednání, ona sama už je nebezpečným jednáním,“ řekl.
„Každý se může cítit jako oběť, nejenom lidé, kteří při řádění vraha zemřeli,“ dodala Černá. Řešením je podle ní povídat si o svých pocitech či bolestech. Respondenti z řad policistů a záchranářů prý v rámci její reportáže pozitivně reagovali na slova, že sdílení jejich pocitů, tedy lidí, kteří jsou považováni ve společnosti za hrdiny, může pomoct i veřejnosti lépe se s negativními emocemi vyrovnat.
