Třicet let bojují příbuzní generála Jana Syrového a bývalého předsedy vlády Rudolfa Berana za očištění jejich jmen. Syrový a Beran byli vrcholnými představiteli země v období druhé republiky a po válce byli odsouzeni za kolaboraci s nacisty. Městský soud v Praze návrh státního zástupce na obnovu procesu z roku 1947 zamítl. Pro Reportéry ČT se případu věnoval Karel Vrána.
Druhorepublikoví politici Beran a Syrový zemřeli s cejchem kolaborantů. Příbuzní usilují o očištění jejich jmen
14 minut
Reportéři ČT: S cejchem vlastizrádce
Druhá republika byla jedním z nejtěžších období tuzemských moderních dějin. Po mnichovské dohodě z 29. září 1938 muselo Československo postoupit nacistickému Německu pohraniční území. České země tak přišly o třetinu své rozlohy a značnou část průmyslu a také o pohraniční opevnění.
Prezident Edvard Beneš abdikoval a odešel do exilu. 30. listopadu 1938 ho nahradil Emil Hácha, který jmenoval novou vládu v čele s Rudolfem Beranem. Post ministra obrany zaujal generál Jan Syrový. Byly zrušeny politické strany a místo nich vznikla dvě uskupení, levicová Strana práce a pravicová Strana národní jednoty, jíž předsedal právě Beran.
„Tvůrci druhé československé republiky se domnívali, že nastal čas, kdy budou moct budovat nový politický systém, který se vyznačoval něčím, co označujeme jako autoritativní demokracii,“ vysvětluje historik Michal Pehr.
Podle něj se tehdy často objevovala teze, že když jsme nemohli s nacistickým Německem bojovat, musíme najít způsob, jak s ním kooperovat.
Historik a autor monografie o Rudolfu Beranovi Jaroslav Rokoský míní, že byl na vládu vytvářen tlak zdola. „Bohužel od české veřejnosti, a nešlo jenom o tu krajní pravici, v danou chvíli o české fašisty, ale šlo také o intelektuály, advokáty, lékaře, kteří začali ze svých řad vylučovat třeba své židovské spoluobčany,“ uvedl.
Pro Berana si přišlo gestapo
V polovině března 1939 přišla německá okupace, v dubnu 1939 vznikla nová protektorátní vláda, v níž nezasedl ani Jan Syrový, ani Rudolf Beran. Syrový se stáhl do ústraní a finančně podporoval odboj. Beranův osud byl mnohem dramatičtější. „Ihned po 15. březnu se Beran zapojil do domácího odboje. Ten byl soustavný a rozsáhlý, takže když si pro něj 7. května 1941 přišlo gestapo do jeho pražské vily na Vinohradech, tak to nebylo žádné překvapení,“ přiblížil Rokoský.
„Rudolf Beran byl postaven před lidový soud v Berlíně. Nacistický prokurátor pro něj tehdy žádal trest smrti,“ uvedl Rokoský. Beran vyvázl s deseti lety těžkého žaláře a s peněžitou pokutou sto tisíc říšských marek, nacisté mu také zkonfiskovali majetek.
Ve druhé polovině roku 1943 byl Beran propuštěn do domácího vězení v rodných jihočeských Pracejovicích, kde se dočkal osvobození 6. května 1945.
Ovšem 14. května byl opět zatčen, tentokrát československými orgány. Domů už se nikdy nevrátil. „Byl odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře. Vězněn byl ve Valdicích, na Mírově a nakonec v Leopoldově, kde také koncem února 1954 zemřel s cejchem zrádce národa,“ vysvětlil Rokoský.
Společně s Rudolfem Beranem byl odsouzen za kolaboraci s nacisty také generál Jan Syrový. Někdejší legionář, přítel prezidenta Tomáše G. Masaryka, ve dnech mnichovské krize v roce 1938 předseda vlády a od prosince 1938 do dubna 1939 ministr obrany.
Snahy o obnovu procesu
Advokát Lubomír Müller a příbuzní generála Syrového se snaží obnovit proces z roku 1947 a zbavit ho cejchu kolaboranta. Zákon o mimosoudních rehabilitacích se na něj totiž nevztahuje, protože rozsudek padl ještě před únorem 1948.
Jenže soudkyně Městského soudu v Praze Hana Chaloupková před Vánoci obnovu zamítla. Podle rozsudku „nebyla uvedena žádná nová skutečnost či nový důkaz, na základě kterých by soud mohl rozhodnout, že jsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení“.
Syrového advokát Jakub Backa podal proti rozhodnutí soudkyně Chaloupkové stížnost. Pokud s ní neuspěje, Jan Syrový nadále de iure zůstává zločincem a kolaborantem. Advokát Lubomír Müller ale zažádal o obnovu řízení i u Berana, který byl odsouzen ve stejném procesu. Obnova řízení by musela být povolena pro oba dva, takže pokud by soudkyně vyhověla, tak by patrně povolila obnovu řízení vůči oběma, míní Backa.
