Psychické potíže u dětí a mládeže narůstají. Vysoký výskyt závažných případů zaskočil i zkušené odborníky. Poslední rok podle nich patří po covidu i dalších krizích k nejnáročnějším. Tím se prodlužují čekací lhůty na pomoc u psychologů nebo psychiatrů. Mnozí z nich se shodují, že zdravotní systém, ale ani společnost, na to nejsou dostatečně připraveny. A to může mít fatální následky. Ve svém dokumentu „Těžko v duši“ to ukazuje redaktorka ČT Lea Surovcová, která mezi dětmi natáčela minulý školní rok. Premiéru dokumentu uvedlo vysílání ČT24 v páteční Devadesátce.
Dokument Ley Surovcové Těžko v duši upozorňuje na psychické potíže dětí a mládeže
90’ ČT24: Těžko v duši – o psychických potížích dětí a mládeže (zdroj: ČT24)
První psychické potíže vnímala Anežka Bradáčová ve třinácti letech. Na gymnáziu se vystupňovaly. Zlom nastal v covidové krizi. Anežka skončila na klinice v Bohnicích. Měsíce kvůli úzkostem nevyšla z domu. Do školy se zatím nevrátila. Snaží se pracovat. „Mně samotné je to líto, že nemůžu dělat věci, které bych normálně v mém věku mohla dělat,“ popisuje.
Podobné problémy řešila i její sestra Natálie Bradáčová. Bývalá studentka střední umělecké školy nezvládala výuku a starost o mladší sourozence. Rodina dlouho nemohla najít pomoc. „Máma je zdravotník, musela být v práci. Takže jsem je měla já a snažila jsem se s nimi pracovat a zároveň se sebou. A pak už jsem to nedohnala,“ vypráví Natálie.
„Pomoc je úplně minimální. Odvolávají nás do kraje, kde bydlíme, ale kde my víme, že terapie nefungují,“ říká matka Anežky a Natálie Pavlína Bradáčová.
Události: Nárůst psychických potíží u dětí a mládeže (zdroj: ČT24)
„Potřebovali bychom několik vlaků odborníků“
Mimořádně těžký školní rok zaznamenal i primář dětského oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice Michal Považan. Hlavně u dívek sledoval nárůst depresí, úzkostí, poruch příjmů potravy nebo sebepoškozování. „Covid odezněl, najednou ten trychtýř už nebyl úzký, jako to bylo během covidu, že se nesmělo přijímat. A teď se všechny ty problémy vyvalily,“ uvedl.
Ředitel Dětské psychiatrické nemocnice Opařany Michal Goetz v debatě po odvysílání dokumentu potvrdil, že se s takovýmito situacemi setkává denně. „Od covidu – ale možná že covid jen akceleroval něco, co se už dělo dlouho, jenom to více vyvstalo na povrch – tak výrazným způsobem narostlo sebepoškozování, sebevražedné myšlení a sebevražedné pokusy, především u dívek,“ popsal.
S rostoucím počtem potíží u dětí a dospívajících má zkušenosti také ředitelka z Naší školy Praha a Našeho lycea Štěpánka Rajchlová. „Je to náročná situace, ve které se nyní ocitáme s teenagery. A je potřeba velká podpora nejen právě těm dětem, které řeší ty problémy, ale i rodičům. Protože když rodič přichází, od školy potřebuje pro dítě individuální vzdělávací plán, vyřešit hodně absence a podobně, aby to vzdělávání probíhalo,“ nastínila.
„Velkou výzvou je hlavně propojení těch kapacit, které máme. Protože tam jsou ještě rezervy. Ale nepochybně bychom potřebovali několik vlaků odborníků na dětské duševní zdraví,“ řekl psychiatr Martin Hollý.
Na ministerstvu zdravotnictví se proto schází pracovní skupina a zároveň výbor psychiatrické společnosti. „Chci, aby výbor přesně definoval pozici ambulantních psychiatrů, kteří jsou naprosto klíčoví. Aby definoval pozici centra duševního zdraví,“ řekl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Pomoci by mohly také Týmy duševního zdraví na školách. Odborníci napříč obory se totiž shodují, že klíčová je prevence.
Covid, válka i inflace
Sociální pracovník organizace Fokus Praha Michal Votava upozornil na to, že společným jmenovatelem krizí, s nimiž se rodiny potýkají – jako je covid, ruská agrese proti Ukrajině či inflace – je nejistota. „Nejistota, kterou vnímají ty rodiny a kterou potom částečně předávají svým dětem – namísto toho, aby je utvrdily v tom, že tady mají své místo, že jsou chtěné, milované. Pokud cítíte nějakou existenciální nejistotu, tak často na tyto a další projevy už není kapacita,“ vysvětlil.
Podle Goetze hraje roli také to, že současná generace je velmi zcitlivělá. „A to zcitlivění přichází vlivem nejen sociálních sítí – to je pouze jedno z médií, které na děti působí – ale i způsobem, jakým jsou i v jiných médiích prezentovány informace,“ řekl s tím, že informace jsou prezentovány stále emotivněji a je jich velké množství.
Připomněl, že adolescenti jsou obecně velmi citliví a nejistí si sebou samými. „Tak když do toho vstoupí ještě taková intenzivní masáž s emočně zabarvenými silnými informacemi, často s katastrofickým vyústěním, ze které v současné době nemůžeme vystoupit, tak to toho adolescenta začne prostě znejišťovat. A čím více se adolescent znejišťuje, tím méně se v sobě vyznám,“ nastínil.
Přibylo sebevražd
Právě i rostoucí množství případů psychických potíží loni vedlo k nárůstu počtu sebevražd. Těch po ročním poklesu znovu přibylo. Konkrétně to bylo 1302 případů – 1031 mužů a 271 žen. Nejvyšší nárůst je u nejmladších skupin – od patnácti do 34 let. U nich tvoří sebevraždy čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí. Podle expertů je přitom těžké určit konkrétní důvody. Jde totiž o kombinaci více faktorů – od společenské situace po kvalitu osobních vztahů.
Nárůst sebevražd v nejmladší věkové kategorii nepřímo potvrzuje počet lidí, kteří skončili v nemocnici kvůli záměrnému sebepoškození. Těch bylo loni přes tři tisíce, a to hlavně dospívajících a čerstvě dospělých.
Statistika sebevražd v Česku
Jak najít pomoc?
Podle expertů je nedostatečná prevence. Zmiňují například chybějící služby pro lidi, kteří ukončí ústavní léčbu, nebo nedostatek péče o psychiku dětí. Také osvěta v oblasti psychického zdraví pokulhává. Co naopak funguje dobře, jsou krizové linky. Lidé se ale musí odhodlat se na ně obrátit.
Pokud má dítě potíže, nejjednodušším způsobem, jak může pomoci i sám rodič, je podle Votavy to, brát dítě vážně. „Že jim budou dávat najevo svou přízeň a podporu. Protože často se stává to, že se rodiny od takových problémů chtějí distancovat,“ uvedl.
Ve chvíli, kdy pak lidé nemohou sehnat psychiatra v blízkém termínu, Goetz poradil kontaktovat svou pojišťovnu. „Pojišťovna je povinna jim pomoci sehnat péči pro jejich dítě, protože zkrátka to pojištění platí,“ zdůraznil. Pokud je situace tak akutní, že nelze čekat na jednání úřadů, je podle něj potřeba se dostavit na urgentní příjem nemocnice, kde je pohotovost dětského psychiatra. „Tak, aby tam proběhlo alespoň nějaké základní vyšetření a zahájila se nějaká péče. A pokud je ten stav vážný, tak třeba eventuálně následovala hospitalizace,“ dodal.
Lea Surovcová hovořila o dokumentu Těžko v duši (zdroj: ČT24)
Čtyři tragédie denně
Tragicky končí zhruba čtyři případy denně. Otec Andrey Matějkové se před jedenácti lety jednoho dne nevrátil domů. Po třech dnech se místo něj ozvala policie. Až zpětně – a pozdě – se rodina dozvěděla, že bral antidepresiva a chodil na terapii. Nechal dopis na rozloučenou. „Tam zaznělo, že už nemůže dále, že má psychické problémy. Ztratil práci, nemohl najít práci. Pak dostavěl dům, měl hypotéku, takže finanční záležitosti,“ popisuje Andrea Matějková.
Ta proto nyní chce, aby její rodinná tragédie mohla pomoci ostatním, a to jak rodinám, které mají o své blízké obavy, tak těm, které o ně přišly. Pomoci chce i tím, že se nebojí veřejně mluvit. „Tam kromě všech těch pocitů je i obrovská vina, výčitky a stud. Lidé se o tom stydí mluvit,“ vysvětluje.
Podobná pomoc a aktivita lidí zasažených touto zkušeností je podle expertů vhodnou metodou, jak o tomto tabuizovaném tématu mluvit více, a spolu s krizovými linkami nebo dostupnější psychologickou péčí klíčovým prvkem účinnější prevence.
„Řadě z nich bychom byli schopní předejít. Takže bych byl hrozně rád, kdyby se objevovaly další iniciativy, další lidé, kteří jsou schopní a ochotní hovořit o své zkušenosti. Třeba jak krizi překonali,“ říká spoluautor národního akčního plánu prevence sebevražd Alexandr Kasal z Národního ústavu duševního zdraví. Klíčové informace nabízí na webových stránkách.