Věra Biněvská je jednou z veteránek z východní fronty. Do druhé světové války se zapojila, když jí bylo 14 let. Osudy československých bojovnic shrnuje nová publikace Ve stínu mužů. Nové informace se objevují i téměř osmdesát let od konce války, třeba rodina Biněvských získala válečné záběry Věřiny starší sestry Vandy.
Vanda Biněvská se stala jednou ze dvou vycvičených odstřelovaček v československé jednotce. Bojovat chtěla i její tehdy dvanáctiletá sestra Věra, která s matkou pracovala u velitele 1. československého samostatného praporu Ludvíka Svobody.
„Tak jsem za Svobodou chodila a říkala jsem, pane podplukovníku, já chci taky do armády. Naučím se střílet a zastřelím Hitlera,“ vzpomíná veteránka Věra Biněvská-Holuběva. K jednotce ale narukovala až ve čtrnácti a jako radiotelegrafistka se zapojila do bojů o Duklu. Tam ji málem zastřelil nepřátelský voják na útěku.
„Seděla jsem a on na mě namířil zbraň, dlouho na mě koukal a pak šel pryč,“ přibližuje veteránka Věra Biněvská. Spolu se svojí sestrou Vandou o sobě koncem války neměly žádné informace. Potkaly se až v květnu 1945 v Praze, kde se zúčastnily slavnostní vojenské přehlídky. Stejně jako asi tisícovka československých žen, které sloužily na východní frontě.
Spojovatelka nebo dělostřelkyně
„Nejčastější úloha, kterou ženy zastávaly, byla funkce zdravotnice. Dále pak místo spojovací služby a další velice zajímavá a atypická pozice byla protiletadlová dělostřelkyně,“ vysvětluje historička a spoluautorka knihy Ve stínu mužů Alena Flimelová.
Autoři nové publikace před dvěma lety navrhli odstřelovačku Vandu Biněvskou na státní vyznamenání. „Bohužel, pan prezident Miloš Zeman k našemu návrhu nepřihlédl,“ lituje historik a spoluautor knihy Ve stínu mužů Roman Štér.
Během bojů na východní frontě zemřelo pět československých žen a zhruba padesát jich bylo zraněno. Velká část si navíc podle historiků odnesla trvalé následky.
