Na výročí vzniku Československa v roce 1989 došlo k poslední velké demonstraci před sametovou revolucí. Do ulic vyšly navzdory zákazu statisíce lidí. Komunistický režim se snažil protestům zabránit všemi možnými způsoby.
Pár dní před 28. říjnem 1989 odvysílala televize dokument Říkají si nezávislí. Propagandistický pořad byl jedním z prostředků, kterým se komunistický režim snažil veřejnost od účasti na demonstraci k výročí Československa odradit. S blížícím se výročím zintenzivnilo také – stejně jako rok předtím – preventivní zatýkání disidentů.
Ztížit protesty měl i přesun vojenské přísahy na Václavské náměstí. Branci tak v centru Prahy zpívali Internacionálu.
Komunistické písně i projevy ale nakonec stejně vystřídala protirežimní hesla. V centru metropole se sešly zhruba tři tisícovky lidí. „Cílem bylo zneužít odkazu 28. října pro své záměry, provokovat, vyvolávat konfrontaci,“ hlásaly tehdejší Televizní noviny.
Za Havlem do nemocnice
O zákroku proti demonstrantům se lidé z cenzurovaných médií dozvěděli jen to, že byl mírný. Zahraniční štáby ale zachytily bití demonstrantů. Policie zadržela 359 účastníků demonstrace, v celách předběžného zadržení zůstalo na 150 osob, celkem policie kontrolovala více než tisícovku lidí.
Část lidí se vydala k Nemocnici Na Františku, kde se léčil Václav Havel. Pronásledovaný dramatik tehdy přišel k oknu – s pomocí svého bratra a jeho ženy. Ty o pár chvil později zatkla StB. Tehdy naposledy v jejich životě.
Další velké shromáždění, jež mělo mít zásadní vliv na vývoj v Československu, plánovala opozice na Den lidských práv 10. prosince 1989. Události však nabraly rychlý spád a konec komunistického režimu začal již 17. listopadu na Národní třídě, kde policie rozehnala povolené pietní shromáždění k uctění památky Jana Opletala. Následovaly mohutné demonstrace požadující politické reformy, které vyústily v pád komunistické diktatury.
