Na výročí vzniku Československa v roce 1989 došlo k poslední velké demonstraci před sametovou revolucí. Do ulic vyšly navzdory zákazu statisíce lidí. Komunistický režim se snažil protestům zabránit všemi možnými způsoby.
Demonstraci k výročí Československa v roce 1989 nezabránili vojáci ani propaganda
Pár dní před 28. říjnem 1989 odvysílala televize dokument Říkají si nezávislí. Propagandistický pořad byl jedním z prostředků, kterým se komunistický režim snažil veřejnost od účasti na demonstraci k výročí Československa odradit. S blížícím se výročím zintenzivnilo také – stejně jako rok předtím – preventivní zatýkání disidentů.
Ztížit protesty měl i přesun vojenské přísahy na Václavské náměstí. Branci tak v centru Prahy zpívali Internacionálu.
Komunistické písně i projevy ale nakonec stejně vystřídala protirežimní hesla. V centru metropole se sešly zhruba tři tisícovky lidí. „Cílem bylo zneužít odkazu 28. října pro své záměry, provokovat, vyvolávat konfrontaci,“ hlásaly tehdejší Televizní noviny.
Za Havlem do nemocnice
O zákroku proti demonstrantům se lidé z cenzurovaných médií dozvěděli jen to, že byl mírný. Zahraniční štáby ale zachytily bití demonstrantů. Policie zadržela 359 účastníků demonstrace, v celách předběžného zadržení zůstalo na 150 osob, celkem policie kontrolovala více než tisícovku lidí.
Část lidí se vydala k Nemocnici Na Františku, kde se léčil Václav Havel. Pronásledovaný dramatik tehdy přišel k oknu – s pomocí svého bratra a jeho ženy. Ty o pár chvil později zatkla StB. Tehdy naposledy v jejich životě.
Další velké shromáždění, jež mělo mít zásadní vliv na vývoj v Československu, plánovala opozice na Den lidských práv 10. prosince 1989. Události však nabraly rychlý spád a konec komunistického režimu začal již 17. listopadu na Národní třídě, kde policie rozehnala povolené pietní shromáždění k uctění památky Jana Opletala. Následovaly mohutné demonstrace požadující politické reformy, které vyústily v pád komunistické diktatury.