I více než tři desetiletí po pádu komunismu jsou okem zákona považováni za zločince někteří lidé, kteří se tehdejšímu režimu znelíbili. Mezi ně patří i lidé, kteří odmítli nastoupit základní vojenskou službu, většinou k tomu měli náboženské důvody. Soudy rozhodují o každém jednotlivém případu, snahy rehabilitaci začaly již v 90. letech.
Ladislav Šmejkal, který v důsledku toho, že odmítl nastoupit na vojnu, skončil na devět let v komunistických káznicích a uranových dolech.
Samotný trest za odmítnutí vojny byl dvouletý, k tomu mu však soud přičetl ještě sedm let z předchozího trestu za šíření protikomunistických letáků. Původně dostal čtrnáctiletý trest, v jeho polovině byl propuštěn, avšak s tím, že má narukovat.
Na vojnu nenastoupil z náboženských důvodů. „My jako Svědkové Jehovovi, jako věřící, zastáváme biblické názory. Nechceme nikomu ubližovat ani se učit válce,“ uvedl syn dnes již zesnulého politického vězně Štěpán Šmejkal. Dodal, že o rehabilitaci jeho otce jednaly soudy šest let.
Přesto patřil Ladislav Šmejkal k těm šťastnějším z lidí, kteří odmítli sloužit v Československé lidové armádě. Mnoho takzvaných odpíračů vojenské služby soudy očistily až posmrtně a v některých případech nerozhodly dodnes.
Dvě desítky žádostí
Advokát jehovistů Lubomír Müller upozornil, že „rehabilitace po roce 1990 dělali ti soudci, kteří ještě v roce 1989 odpírače vojenské služby posílali do vězení“. Někteří tak dosáhli jen částečné rehabilitace a museli žádat opakovaně.
Podle historiků takzvaní odpírači ve vězení a pracovních táborech trpěli stejně jako jiní političtí vězni. „Je zaznamenané z několika táborů, že je nechali v ostřelovacím pásmu třeba tři dny stát a oni skutečně stáli, dokud nepadli,“ upozornil Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Soudy v současné době řeší ještě dvě desítky žádostí o rehabilitací od takzvaných odpíračů vojenské služby. Některé snahy o očištění trvají už více než třicet let.
