Československá lidová armáda

V souvislosti s útokem ruských sil na Ukrajinu se objevují hlasy volající po obnovení povinné vojenské služby. Ta však v Česku nemá příliš dobrou pověst, narozdíl od zemí severní Evropy nebo Pobaltí, kde zejména kvůli blízkosti Ruska bývá vojenský výcvik vnímán do jisté míry jako samozřejmost. V tuzemsku si s sebou nese „lampasáckou“ pachuť táhnoucí se z dob před sametovou revolucí. Tradici má přitom povinná vojenská služba v českých zemích značně bohatší. I tak došlo v roce 2004 k jejímu zrušení, a to po 136 letech od jejího zavedení rakousko-uherským císařem.

Kdyby byl Jan Vazač o něco starší, možná by se stal pilotem RAF a bojoval po boku britských letců ve druhé světové válce. Do kabiny letadla se ale posadil až po válce a jeho úkolem bylo zasáhnout proti případným „narušitelům“ československého vzdušného prostoru, ať už by šlo o Němce, nebo Američany. Na rozdíl od kolegy Jaroslava Šrámka ostré náboje nikdy nepoužil.

I více než tři desetiletí po pádu komunismu jsou okem zákona považováni za zločince někteří lidé, kteří se tehdejšímu režimu znelíbili. Mezi ně patří i lidé, kteří odmítli nastoupit základní vojenskou službu, většinou k tomu měli náboženské důvody. Soudy rozhodují o každém jednotlivém případu, snahy rehabilitaci začaly již v 90. letech.

Varšavská smlouva měla být protiváhou rozšiřující se Severoatlantické aliance, ale také mocným diplomatickým nástrojem. Svůj účel nakonec nesplnila – ani jako jazýček na negociačních vahách, ani jako obrana před ofenzivou NATO, která nikdy nepřišla. Vojenský pakt pod sovětským velením plánoval proti západním mocnostem použít jaderné zbraně. Nakonec ale bez jejich užití jediná ofenziva mířila proti vlastnímu členu – v srpnu 1968 vojska Varšavské smlouvy vstoupila do Československa. Od podpisu vojenského paktu uplynulo ve čtvrtek 65 let.

Šéf Leteckého muzea Kbely Miroslav Khol odemyká dveře a rozsvítí v potemnělém hangáru. Světlo začíná jen pozvolna ukrajovat z tmavých stínů a do nosu hned proniká specifická kombinace vůní dřeva, barvy, oleje. A pak už se objevují jasnější obrysy – trup, křídla a vrtule – letoun Bohemia B5. Vůbec první letadlo postavené v Československu už v roce 1919 a zároveň jedna z letošních novinek muzea. To už v sobotu zahajuje sezonu. A představí toho mnohem víc.

Československá lidová armáda v rámci Varšavské smlouvy jen plnila zadání komunistů z Kremlu. Česko se v rámci NATO samo rozhoduje, čím přispěje, říká bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, který má zkušenost se službou v obou vojenských blocích. Upozorňuje také na propastný rozdíl v politizaci vojska: „Že by někdo byl hodnocen podle toho, zda zná usnesení koaliční vlády, jako dřív musel znát usnesení Ústředního výboru KSČ, to už dnes není.“ Zdaleka největší změnu však spatřuje ve vztahu k vojákům, o nichž se konečně začalo přemýšlet jako o lidech.

Útočná puška, nesprávně označovaná, ale všeobecně známá jako Samopal vzor 58 zamířila k rukám vojáků lidově demokratické armády z rozkazu ministra obrany vydaného 10. února 1959. Československá lidová armáda byla jedinou ze zemí Varšavské smlouvy, jejíž základní ruční palná zbraň byla domácího původu. A ačkoli ho v posledních letech nahradila útočná puška CZ 805 Bren z uherskobrodské zbrojovky, zůstala zavedená zbraň jako záloha ve výzbroji české armády dodnes.