Byl to okouzlující pocit národní sounáležitosti, ale o několik dekád později jsme v situaci, kdy je těžké přijmout, že má někdo na věci jiný názor. I to zaznělo ve speciální debatě Událostí, komentářů o sametové revoluci a pojmech jako svoboda, demokracie a lidská práva. Sešli se v ní pamětníci událostí listopadu 1989 i mladá generace, která je zná jen z vyprávění.
Podle sociologa a člena krizového štábu Občanského fóra v roce 1989 Ivana Gabala není výročí prázdnou připomínkou, ale příležitostí reflektovat dekády svobody – podívat se na to, co jsme dokázali, a co nikoliv. „Na rozdíl od situace společnosti 90. let, kdy politika tu společnost táhla, jsme v situaci, kdy společnost tlačí politiky, aby byli schopni se na něčem dohodnout,“ míní.
Gabal tvrdí, že by bylo potřeba víc konsensu ve vedení země, aby společnost mohla čelit krizím. Přál by si, aby obecně zesílila pozice akademické obce, která by do debaty přinášela fakta. „Abychom si zvykli, že budou mít (akademici) stejnou váhu jako politici,“ říká.
Účastnice studentské demonstrace v roce 1989 Klára Jírovcová Pospíšilová v ní viděla příležitost „ochutnat okouzlující pocit národní sounáležitosti“, jímž prý byla její generace obdarovaná. Nyní míní, že je současná společnost atomizovaná. „Je tady určitá část společnosti, která má možná oprávněný pocit a frustraci z toho, že současná politická reprezentace této skupině lidí nenaslouchá,“ myslí si. Když jí nenaslouchá, nemůže podle ní chápat ani řešit její problémy.
Někdejší odborový předák Petr Miller upozornil na rozpory ve společnosti. „Proč jsme ochotni rychle přijmout nějaký názor, aniž bychom ho prodiskutovali?“ ptal se. Nejsme prý ochotní si naslouchat. „Chyba není ani na Západě, ani na Východě, ale v nás,“ tvrdí.
Podle youtubera Karla Kovyho Kováře žijeme ve vzrušující realitě a složitě pochopitelné transformační fázi, foodblogerka Chilli Ta zase míní, že v digitální oblasti, kde se člověk může setkat jen s konvenujícími názory, je třeba aktivně hledat protinázor.
