Nikolas Kratěna pracoval v luxusních restauracích, například v síti Ambiente, v hotelu Hilton nebo Kobe, založil si vlastní podnik, ale v době covidu potřeboval práci a našel ji v nymburské nemocnici. Zůstal tam a připravuje jídla, která dokážou pacienty překvapit. „Strava v nemocnicích se lepší, jsou tam už kuchaři, kteří mají zájem,“ uvedl v pořadu Události, komentáře Kratěna.
„Byl to šok. Já jsem to tam vnímal jako misi, něco změnit, a řekl jsem si, že buď to dokážu, anebo půjdu pryč,“ vzpomíná Kratěna na začátky v nymburské nemocnici. Tam se do té doby vařilo jinak, hodně z instantních přísad. Podotkl, že vždy je to o vedení a pokud má zájem a vidí přidanou hodnotu, jde všechno.
„Určitě se to mění. Já vnímám, že v nemocnicích už jsou kuchaři, kteří mají zájem a to vedení je zaplatí,“ podotkl s tím, že strava v nemocnicích se lepší. Sám se podle svých slov snaží neustále vymýšlet nová jídla, případně speciality. Zmínil také, že někteří pacienti nejsou na taková jídla zvyklí a mohou je odmítat.
„Člověk, kterému je šedesát let a je zvyklý jíst jen guláš, tak to nejí, nevěří tomu,“ podotýká. Občas se ale naopak podle něj stane, že pacient od něj požaduje recept na určité jídlo. „Já mám z toho radost a nemám problém jim ho dát.“
Oproti restauraci je to ale podle něj odlišné, protože v takovém podniku kuchař řeší maximálně bezlepkovou dietu, nebo intoleranci na laktózu. „U nás máme dvanáct různých diet, které musíme dodržovat a být připraveni každé jídlo, co vaříme, uvařit ve dvanácti různých dietních variantách, takže je to úplně něco jiného,“ dodal.
K vaření v nymburské nemocnici se dostal náhodou. „Kvůli covidu mi zkrachovala restaurace, tak jsem si hledal práci, bydlím kousek od Nymburka, takže jsem to šel zkusit tam s vidinou stability a čisté hlavy,“ vzpomíná.
Sám nové kuchaře nalákal na stabilitu zaměstnání. „Nemusejí dělat žádné brutální přesčasy, u nás neexistují šestnáctihodinové směny, a také to, že se můžou rozvíjet a platy u nás jsou srovnatelné s prací v restauraci.“
