Martina Navrátilová převzala stříbrnou medaili předsedy Senátu – ocenění udělované druhým nejvyšším ústavním činitelem osobnostem českým i světovým. Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) zdůraznil, že je to vyznamenání nejen za sportovní výkony mnohonásobné grandslamové vítězky, ale také za její osobní postoje. Ačkoli Navrátilová po převzetí vyznamenání žertovala, že je zvyklá na zlaté medaile, ujistila, že si ocenění váží.
Budu se dál snažit co nejlépe reprezentovat svou vlast, řekla Navrátilová po převzetí senátní medaile
6 minut
Události, komentáře: Martina Navrátilová převzala stříbrnou medaili předsedy Senátu
Martina Navrátilová je jednou z nejúspěšnějších tenistek historie, ale je také aktivistkou propagující práva sexuálních menšin, a jak zdůraznil Miloš Vystrčil, vyznamenání jí udělil za oboje.
„Není to zdaleka jenom za její tenisovou kariéru, ale za její celoživotní postoj, který se týká toho, jakým způsobem pomáhala nejzranitelnějším, těm, kteří jsou slabší a potřebují pomoci. Je to i za to, jakým způsobem se postavila k tomu, když se zjistilo, že je člověkem, který je jinak sexuálně orientovaný než ostatní. Svým otevřeným postojem pomáhala spoustě dalších, kteří měli obdobné problémy, ale nedokázali je otevřeně vyjádřit,“ řekl Vystrčil.
Sama Navrátilová připustila, že poté, co se dozvěděla, že ji chce předseda české horní parlamentní komory vyznamenat, teprve začala zjišťovat, co stříbrná medaile předsedy Senátu je. V děkovné řeči žertem poznamenala, že je „zvyklá na zlatou“, ujistila však, že si ocenění váží. „Jsem za tu medaili ráda a přijímám ji s pokorou. Budu se snažit dál reprezentovat svou vlast, jak nejlépe to půjde,“ zdůraznila.
Na vyznamenání Martiny Navrátilové se přišli do hlavního sálu Senátu podívat nejen politici a její rodina, ale i sportovní kolegové jako Jan Kodeš nebo Helena Suková – a na závěr ceremoniálu jí diváci tleskali vestoje.
„Člověk dělá každý den, co může. A někdy za to pak dostane stříbrnou medaili. Ale bylo to pro mě něco zvláštního – když jsem sem přišla a všichni tleskali,“ ohlédla se potom za slavností, jejíž byla jedinou hvězdou. Předseda Senátu totiž zpravidla uděluje medaile v Den české státnosti 28. září. Výjimky dělá hlavně tehdy, když chce vyznamenat některou zahraniční osobnost, která je právě na návštěvě v Česku.
A to se stalo i v případě Martiny Navrátilové, která žije v New Yorku. Zůstala tam po US Open v roce 1975, požádala o americké občanství a komunistický režim ji připravil o to československé. Občankou České republiky se znovu stala až v roce 2008.
I po převzetí ocenění v Senátu na svůj odchod z Československa vzpomněla. „Hodně se mě ptají, jestli něčeho lituji. Jedinou lítost mám, že jsem ten krok musela udělat. Tenis mi udělal krásný život, ale také mi něco zničil tím, že jsem utekla. Člověk si neuvědomuje, jak to dopadne s ostatními lidmi v okolí. Sestra trpěla hodně, o rodičích ani nebudu mluvit,“ řekla.
Podotkla však, že nyní se do rodné země ráda vrací. „Sestra tady žije v Řevnicích, takže jezdím do Řevnic. Hlavně si musím dávat bacha na postavu, protože vždycky jím víc, než mám,“ připustila.
Je přesvědčena, že dnešní české děti mají větší příležitost prosadit se, než měli její vrstevníci – zvláště ve sportu. „Víc lidí, hlavně dětí, má příležitost sportovat, dostat se na špičku a vítězit. (…) Vždy to může být lepší, ale je to mnohem lepší, než bývalo za mých časů. Teď alespoň z Česka nemusí žádné děti utíkat,“ srovnala.
Martina Navrátilová vstoupila do světa profesionálního tenisu počátkem sedmdesátých let jako československá reprezentantka. První velký titul získala v roce 1974 v Orlandu a v následujícím roce hrála ve dvou grandslamových finále ve dvouhře – v Melbourne a Paříži. Na US Open sice skončila v semifinále, ale bylo to její poslední vystoupení pod československou vlajkou. V New Yorku zůstala, požádala o americké občanství, a přestože jej získala až po několika letech (1981), jako držitelka zelené karty mohla již za měsíc reprezentovat Spojené státy.
Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala v roce 1978 ve Wimbledonu po třísetové bitvě se svou největší soupeřkou Chris Evertovou. Současně se poprvé dostala do čela tenisového žebříčku. Světovou jedničkou byla v součtu 332 týdnů, v tomto ohledu je druhou nejúspěšnější tenistkou historie po Steffi Grafové. Poslední grandslamový titul získala v roce 1990 ve Wimbledonu, o čtyři roky později profesionální kariéru ukončila, ale nakonec se ukázalo, že to platí jen pro dvouhru. Později se vrátila jako deblistka a až v roce 2006 skončila definitivně.
V roce 1981 učinila Martina Navrátilová coming out. V novinovém rozhovoru řekla, že má bisexuální orientaci, později se přihlásila k lesbické orientaci. Podobný krok učinila jako jedna z prvních osobností a později vzpomínala, že to mohl být problém pro to, aby získala americké občanství. Svým krokem ale inspirovala, sama také vystupovala na ochranu práv homosexuálů, ale také znevýhodněných dětí či zvířat.
Navrátilová si v roce 2014 vzala svou dlouholetou partnerku Julii Lemigovovou, s níž vychovává její dvě dcery. V té době měla za sebou léčbu rakoviny prsu, kterou jí lékaři diagnostikovali v roce 2010, ale loni na podzim jí diagnostikovali rakovinu hrtanu a vrátilo se i onemocnění prsu. Letos v březnu nicméně oznámila, že se podařilo oba nádory vyléčit.
Martina Navrátilová
