Velitelství armádních sil čekají personální změny. Pozemní jednotky od začátku příštího roku povede Roman Náhončík, který tak vystřídá Ladislava Junga. Velení vzdušných sil bude mít na starosti místo Petra Mikulenky Petr Čepelka. Náčelník generálního štábu Karel Řehka výměnu zdůvodňuje uplynutím doby závazku stávajících funkcionářů.
„Hlavní kritéria jsou ta, aby (noví) lidé byli adekvátní, profesionální, zkušení. Aby za sebou měli všechny stupně, kterými by měli projít, aby měli zahraniční školy, zkušenosti ze zahraničních operací, případně aliančních struktur,“ vyjmenovává generálmajor Řehka svá očekávání od nového armádního velení.
Roman Náhončík v minulosti tři roky velel žatecké brigádě rychlého nasazení, později působil jako sekční ředitel ve vedení NATO. Do generálské hodnosti ho prezident povýšil před dvěma lety.
Petr Čepelka studoval vojenskou školu ve Spojených státech, má zkušenosti z války v Afghánistánu, kde mimo jiné mentoroval afghánské piloty. Velel letišti u Náměště nad Oslavou, od roku 2018 působí na ministerstvu obrany. „Budu navazovat na priority náčelníka generálního štábu. A to je plná bojeschopnost a příprava jednotek na budoucí válčení,“ komentuje nové angažmá.
Obranyschopnost především
Řehka vystřídal Aleše Opatu ve funkci náčelníka generálního štábu letos v červenci, do čela armády přišel z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který vedl, v armádě v minulosti řídil speciální síly. Za svou hlavní a jedinou prioritu v čele českých vojsk označuje bojeschopnost, a to po všech stránkách, „ať už se jedná o techniku, personál, koncepční věci, morální stránku“.
Aby armáda takové bojeschopnosti dosáhla, chce revizi obrany – mimo jiné s ohledem na to, jak bezpečnostní prostředí změnila ruská agrese proti Ukrajině – a za důležitou považuje i koncepci budoucího válčení. Poznamenal, že armáda v současné době nakupuje techniku, kterou bude užívat dalších třicet až čtyřicet let. Je proto podle něj potřeba hodnotit, kam se válčení ubírá.
Řehka také chce, aby armáda přispívala ke „strategické kultuře“ v Česku a aby nemluvila jen o tom, jaké stroje a od koho kupuje, ale také o tom, jaké jsou scénáře použití ozbrojených sil. Armáda by podle něj měla k této strategické diskusi přispívat pořádáním seminářů, konferencí nebo spoluprací s akademickou obcí.
