Významný úspěch slaví lékaři v Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) v pražském Podolí, kde poprvé úspěšně operovali vzácný nádor, takzvaný sakrální teratom, a to dosud nenarozenému dítěti. Během laserového zákroku ve 24. týdnu uzavřeli cévy, které živily škodlivou tkáň. Matka pak porodila císařským řezem o deset týdnů později jinak zdravou dceru. Bez zákroku přitom většina dětí s touto diagnózou umírá ještě v děloze.
Onemocnění tímto druhem nádoru se u plodu objeví v jednom z 35 tisíc těhotenství. Bývá velmi agresivní a až 70 procent postižených dětí zabije ještě v děloze. Plod umírá většinou na srdeční selhání. Řada matek raději volí přerušení těhotenství.
Matka Eva Štolcová se o vážném riziku dozvěděla ve 23. týdnu těhotenství, když lékaři diagnostikovali plodu vzácný nádor v oblasti hýždí. V tu chvíli stála před těžkým rozhodnutím. „Jedna z možností je jít na umělé přerušení těhotenství, ale to jsme řekli, že ne. Druhá, že se s tím nebude nic dělat a uvidí se, co se stane. A třetí, že půjdeme na tu operaci,“ vypráví matka.
Vybrala třetí možnost a ze Slovenska musela za operací do pražského Podolí. Lékaři zvolili postup, který dosud u tohoto typu nádoru nevyužili. Jejich hlavním nástrojem se stala dlouhá jehla s laserovým vláknem – to přepálí cévy, které živí nádor.
„Trefit cévu v nádoru s přesností na milimetr“
„Byl to první takový zákrok v České republice a na Slovensku. Prováděl se pomocí tenké jehly, která se aplikuje do přívodných cév nádoru. Nádor ne že by se objemově, zevně zmenšoval, nicméně jeho funkční část se významně redukovala,“ vysvětluje operující lékař ÚPMD Lubomír Hašlík.
Při zákroku musí být operatér maximálně opatrný. „Výkon to byl adrenalinový, protože si představte, že to dítě v děloze se hýbe. Potřebujete tu cévu v nádoru, kterou máte spálit, trefit s přesností na milimetr,“ popisuje Lubomír Hašlík.
Po prvním zákroku se ale nádor začal znovu prokrvovat a bral dítěti sílu. Lékaři proto museli operovat znovu. Malá Miriam se nakonec narodila s celkovou hmotností 3,5 kilogramu, třetinu vážil nádor. Funkční byla ale jen jeho jedna polovina, zbytek byl neškodný.
„Pokud by zákrok neproběhl, hrozilo by tam odúmrtí v děloze nebo velké komplikace z hlediska krevního oběhu po narození,“ říká vedoucí oddělení neonatologie ÚPMD Zbyněk Straňák.
Oslabený, i když stále velký nádor narozenému dítěti odoperovali chirurgové ve Fakultní nemocnici v Motole. Ročně mají podobných pacientů jednotky. Zákrok se podařil, malá Miriam ale ještě nemá úplně vyhráno.
„Jsme strašně brzo po operaci. S odstupem několika měsíců musí být zahájeno sledování urologické, jak funguje močový měchýř, ledviny, jak funguje vyměšování, stolice. To je běh na dlouhou trať,“ říká přednosta Kliniky dětské chirurgie v Motole Michal Rygl.
Tenhle „běh“ je ale Eva Štolcová ochotná podstoupit. „Sama jsem zvědavá, co bude. Ale jsem ráda, že je s námi, že je na světě, že měla možnost se narodit. A také jiné maminky se budou moci rozhodnout pro život,“ říká.
Nejčastěji lékaři operují dvojčata s transfuzním syndromem
Operace plodu přímo v těle matky v Česku provádí dvě pražská pracoviště. V Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí se tomu věnují od roku 2012. Operují poruchy vývoje močových cest plodu, hrudníku nebo bránice.
Největší počet je laserových zákroků u jednovaječných dvojčat s takzvaným transfuzním syndromem, kdy dvojčata sdílí jednu placentu, ale nemají stejný přísun výživy. Lékaři v takovém případě laserem přeruší cévní spojky a placentu rozdělí na dvě samostatné části. Ročně se syndrom objeví zhruba u 45 žen v Česku.
Zákroky u ještě nenarozených dvojčat provádějí také lékaři pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Od roku 2017 jich bylo dvacet. Nahradili tak hradeckou fakultní nemocnici, která provedla vůbec první operaci plodu v těle matky v Česku.
„Převzali jsme program, který začal doktor Karel Hodík v Hradci Králové v roce 2001. Snažíme se v tuto chvíli dělat to, kde máme pocit, že přínos pro děti je největší, a to je to pálení spojek u jednovaječných dvojčat,“ říká Pavel Calda z Centra fetální medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
