Robert Mikoláš strana 2 z 3

Španělský Nejvyšší soud vydal na začátku týdne mezinárodní zatykač na bývalého čínského diktátora Ťiang Ce-mina, někdejšího premiéra Li Pchenga a další tři komunistické funkcionáře. Jsou totiž obviněni z porušování lidských práv, mučení a genocidy v Tibetu. Peking zuří a varuje Madrid před poškozením vzájemných vztahů.

Tata Mandela Madíba. Otec nové Jižní Afriky, tedy tata, jak ho označují v jazyce kmene Thembu, z něhož pocházel. Bojovník proti apartheidu. Vězeň na ostrově Robben. Nositel Nobelovy ceny míru z roku 1993. První černošský prezident Jihoafrické republiky. Muž, který po propuštění z vězení, v němž strávil 27 let!, odmítl pomstu a vyslovil se pro celonárodní usmíření. Nelson Rolihlahla Mandela.

Harašení zbraněmi toho nejtěžšího kalibru ve východní Asii pokračuje. Příčinou je agresivní čínská politika, která zkouší, kam až si může dovolit zajít. Peking totiž před pár dny vyhlásil ve Východočínském moři identifikační zónu vzdušné obrany. A ta zahrnuje i sporné ostrovy spravované Japonskem. Krátce na to se nad nimi objevily americké bombardéry B52 a míří k nim i čínská letadlová loď.

Apokalypsa. Totální zkáza. Tisíce mrtvých. Řádění supertajfunu Haiyan na Filipínách předčilo nejčernější scénáře a bez zahraniční pomoci se statisíce obyvatel ostrovní země v jihovýchodní Asii jen těžko znovu postaví na nohy. Z ekonomických velmocí také naprostá většina zareagovala okamžitě a na místo tragédie začaly posílat peníze, potraviny, léky i vojenská plavidla. S výjimkou Číny.

„Já už mám pět set přátel, já zase tisíc“, chlubí se často teenageři kamarádům. Těm opravdovým i těm fiktivním. Jejich konverzace probíhá, jak jinak, na některé ze sociálních sítí, především pak na facebooku, který už není pouhým celosvětovým fenoménem, ale i každodenním neodmyslitelným přítelem, druhem a společníkem milionů obyvatel naší planety. Ovšem nikoli v Čínské lidové republice.

Válečné bubny znějí stále hlasitěji a stejně tak sílí rétorika amerických představitelů. Pokračuje i mediální masáž, pochopitelně v přímém přenosu, která umetává cestu k zásahu, jenž je podle Bílého domu nutnou odpovědí na chemický útok v Sýrii. Však také už jsou připraveny stovky tomahavků, které mají zasypat základny Bašára Asada. Stačí vydat rozkaz a zmáčknout knoflík.

Po Si-laj - svého času jeden z nejmocnějších mužů v Číně, který měl nakročeno do nejvyšších funkcí ve státní správě i v samotné vládnoucí straně. Ostatně měl pro to ty nejlepší předpoklady. Jeho otcem nebyl nikdo jiný, než jeden z osmi zakladatelů Komunistické strany Číny Po I-po. Navíc si získal téměř nesmrtelnou slávu díky působení v největší městské aglomeraci světa, dvaatřicetimilionovém Čchung-čchingu, kde spustil rozsáhlou kampaň proti nejnebezpečnějším čínským triádám. Komunistickému „princátku“, jak byl Po Si-laj dlouhá léta nazýván, ale samotnému nyní hrozí smrt. A čínská veřejnost jeho pád sleduje v téměř přímém přenosu.

Chaos v Egyptě pokračuje a roste i počet mrtvých. Muslimské bratrstvo označuje za jediného viníka krvelačnou armádu a za terorizovanou oběť i mučedníka zároveň sebe. A také všechen egyptský lid, za který se schovává. Samozřejmě, násilí odsuzuje každý civilizovaný člověk a nikdo stejně tak neschvaluje jakýkoli brutální zásah bezpečnostních sil. V případě Egypta je však nutné podívat se na současné události i z jiného úhlu.

Zatočíme s korupcí! Všichni viníci budou potrestáni bez ohledu na postavení nebo funkci, kterou vykonávají. Takováto a mnohá další prohlášení vydával v uplynulých týdnech a měsících úřad nového čínského prezidenta Si Ťin-pchinga i vládní kabinet premiéra Li Ke-čchianga. Oba představitelé poslední generace vůdců Čínské lidové republiky také dávali najevo, že si uvědomují, jak se korupční mor rozlézá doslova po celé zemi. Nejvyšší představitelé komunistické strany varovali, že právě korupce nejvíce ohrožuje její vládnoucí postavení.

Drama i špionážní thriller. Nejde ale o žádný film. A už vůbec nepřipomíná bláznivý snímek o Muži z Hongkongu, v němž legendární Jean-Paul Belmondo hraje multimilionáře znuděného životem, který na sebe dokonce najal vraha. V případě Edwarda Snowdena, bývalého technika CIA, který zveřejnil informace o sledování lidí na internetu, ale nejde o žádné naplňování nějakého připraveného scénáře. Dramatické okamžiky ale tento třicetiletý „hrdina současnosti“ zažívá podobné.

Čínské božstvo už je na obloze. Do vesmíru totiž odstartovala raketa Šen-čou 10, tedy Božská loď. Popáté v historii se tak do vesmíru vypravili tchajkonauti z nejlidnatější země světa, aby celé naší planetě oznámili jediné: Testy skončily, začíná běžná praxe, stejně jako v případě amerických nebo ruských kosmických misí.

A je to tady! Kdo si před nedávnem vsadil na to, že Severní Korea do války nepůjde, vyhrál. KLDR totiž vyjádřila ochotu obnovit rozhovory o jaderném odzbrojení. Po výhrůžkách atomovou válkou a totálním zničením nepřátel, což reálně hrozí „jen“ Jižní Koreji, si mnozí oddechli. A nejen na Korejském poloostrově. Pchjongjang totiž dlouhé týdny napínal nervy prezidentů i premiérů od Pekingu až po Washington doslova k prasknutí.

Jméno desetileté čínské dívenky An-ni obletělo celou zemi ještě dříve, než ho cenzoři smazali z internetových serverů. Když se totiž na konci února vydala, stejně jako každý jiný den v Chej-fej, metropoli provincie An-chuej, do školy, místo za spolužáky jí učitelé odvedli rovnou do ředitelny. Krátce nato si už malou An-ni odváděli čtyři policisté v civilu. Dalších dvacet hodin pak dívka strávila za mřížemi. Bez jídla, vody a informací o tom, kde se nachází její otec.

Severokorejská armáda má povoleno zaútočit jadernými zbraněmi. Rakety středního doletu rozmísťuje také na východním pobřeží a pohraniční jednotky jsou ve stavu pohotovosti. Pchjongjang v posledních dnech eskaloval napětí na Korejském poloostrově do té míry, že na ně svět musel reagovat, zejména pak Spojené státy, které v Jižní Koreji mají více než 28 tisíc vojáků a dalších 130 tisíc civilistů.

Asi nepřekvapilo, že historicky první cesta nového čínského prezidenta Si Ťin-pchinga vedla do Ruska. Do země, se kterou Čínu pojí stále užší vztahy, bez ohledu na to, že jde o jakýsi sňatek z rozumu a že ruského medvěda a čínského draka nutí k vzájemnému spojenectví jejich společný rival, tedy Spojené státy.

Hromy blesky sesílá Severní Korea na svého jižního souseda i Spojené státy americké. Schválení nových sankcí proti režimu Kim Čong-una, kterého mezinárodní společenství trestá za únorovou jadernou zkoušku, rozzuřilo Pchjongjang nikoli doruda, ale až doběla. Radu bezpečnosti OSN totiž nezastrašila ani hrozba, že KLDR v takovém případě může podniknout preventivní jaderný útok na americké území a sankce přijala.

Ve státní kase zbývá pouhých 217 dolarů, tedy asi čtyři tisíce korun! S tímto prohlášením vystoupil před pár dny ministr financí Zimbabwe Tendai Biti. A nešlo o žádný žert po vzoru některé z pohádek. Kdysi jedna z nejbohatších zemí Afriky je totiž už dlouhodobě na mizině a z kopce to s ní jde vlastně už od získání nezávislosti v roce 1980.

Čína je země s neuvěřitelně dlouhou historií. Civilizace stará pět tisíc let, která světu dala mj. kompas, papír, hedvábí, porcelán, ale třeba také střelný prach. Kdo by také neznal její architektonické skvosty včetně Velké zdi, Zakázaného města nebo Chrámu nebes. Přesto sami Číňané často prokazují ke své vlastní minulosti negativní či nijaký vztah a pokračují v likvidaci řady pamětihodností. Posledním důkazem je přeměna dvou pekingských chrámů na luxusní kluby a restaurace.

Šok. Údiv. Překvapení. Když se Severokorejci probudili v novém roce 2013 a zapnuli si rádio či televizi, nevěřili vlastním uším a očím. Jejich vůdce Kim Čong-un k nim totiž promluvil v novoročním projevu, který nikdo nejen že nečekal, ale téměř dvě desetiletí ani neslyšel. A ani nemohl.

Na displeji svítí údaj 431 km/h. Vlak se doslova řítí krajinou a z automobilů i stromů za okny se stávají tečky, které se ztrácejí ještě dříve, než je člověk stačí identifikovat. Spojení mezi mezinárodním letištěm Pchu-tung a Šanghají totiž zajišťuje Maglev, rychlovlak pohybující se na magnetické vlně.

Už je to tady! Po dlouhých letech úsilí, vyhozených milionech, samozřejmě dolarů, a neutichající kritiky ze zahraničí. Severní Korea úspěšně vynesla na oběžnou dráhu svůj první satelit, který nám všem nyní létá nad hlavami. Zatím nevíme, zda jeho mise nakonec bude úspěšná, Kimův režim ale slaví a obyvatelé tohoto stalinistického státu radostí křepčí v ulicích. A je vedlejší, zda je do zimního počasí vyhnaly stranické buňky nebo jde o projev upřímné radosti.

„Dobrý den, pasová a celní kontrola, ukažte mi vaše cestovní doklady,“ zní hlas Vietnamce v uniformě. Čínský turista mu ochotně podává do vínova zbarvený dokument s nápisem People's Republic of China a pěticípými hvězdami, tedy stejnými, které má ve znaku i Vietnamská socialistická republika. Když ho ale muž za přepážkou na mezinárodním letišti v Hanoji otevře, změní se jeho výraz k nepoznání a pak nepřátelským hlasem vyštěkne: „Vám žádné vstupní razítko nedám!“

„Ženy podpírají polovinu oblohy,“ pronesl kdysi na adresu příslušnic něžného pohlaví a jejich důležitosti Velký čínský vůdce Mao Ce-tung. Uplynulo několik desetiletí a jeho slova připomínají jen mlácení prázdné slámy. V nejvyšších funkcích ČLR je žen jako šafránu a ani probíhající 18. sjezd vládnoucí Komunistické strany Číny na tom nic nezmění, přestože čtvrtinu více než dvou tisíc delegátů tvoří právě ženy.

„Korupce je pro nás největším nebezpečím,“ prohlásil v minulosti čínský premiér Wen Ťia-pao. A na mysli měl především vládnoucí postavení komunistické strany. Proto tomuto nešvaru, kterým je nejlidnatější země doslova prolezlá skrz naskrz a odshora dolů, vyhlásil nesmiřitelný boj.