„Ženy podpírají polovinu oblohy,“ pronesl kdysi na adresu příslušnic něžného pohlaví a jejich důležitosti Velký čínský vůdce Mao Ce-tung. Uplynulo několik desetiletí a jeho slova připomínají jen mlácení prázdné slámy. V nejvyšších funkcích ČLR je žen jako šafránu a ani probíhající 18. sjezd vládnoucí Komunistické strany Číny na tom nic nezmění, přestože čtvrtinu více než dvou tisíc delegátů tvoří právě ženy.
V Ústředním výboru KSČ dnes působí jen šest procent žen, v současném Politbyru sedí jediná, Liou Jen-tung, a v nejmocnějším orgánu v zemi, Stálém výboru Politbyra, žádná. Mimochodem ani v minulosti se do tohoto „klubu devíti privilegovaných“ nikdy žena nedostala. A protože se nyní jeho počet sníží z devíti na sedm, tak ani nedostane.
Hlavním důvodem však není nižší počet křesel, o která se vždy vedou nesmiřitelné boje, ale zažitá role ženy v čínské společnosti, resp. ve stranickém aparátu. Pocit nadřazenosti, alkohol na častých večírcích tekoucí proudem i existence milenek, bez které by čínský politik de facto ani nebyl tím správným funkcionářem. To vše hraje důležitou roli v (ne)rovnosti pohlaví.
A tak světlou výjimkou v nedávné minulosti byla vicepremiérka Wu I, která za Čínu vyjednávala její vstup do Světové obchodní organizace a prestižní magazín Forbes ji také svého času ohodnotil jako druhou nejmocnější ženu světa, po tehdejší americké ministryni zahraničí Condoleezze Riceové. Wu I proto měla v čínském Politbyru místo jisté, ovšem ani to jí neotevřelo dveře do Stálého výboru, tedy do devítky nejmocnějších.
Chlapci a chlapi
O vnímání role ženy v čínské společnosti svědčí i průzkum veřejného mínění, podle kterého se 62 % čínských mužů domnívá, že by žena měla být v domácnosti, tedy u plotny a u dětí. A tento názor je mezi obyvateli nejlidnatější země světa tak zažitý, že si totéž myslí i více než polovina samotných žen, přesně 55 %.
Velké rozdíly panují i co se týče finančního ohodnocení. Číňanky ve městech dostávají za stejnou práci jen 67 % výše mzdy mužů a na venkově pouhých 55 %. Odlišný pohled na pohlaví je přitom dán staletou tradicí vnímání důležitosti chlapců a dívek už od jejich narození. Dodnes si rodiny žijící v zajetí státní politiky jednoho dítěte přejí mužského potomka, protože se o ně ve stáří postará, zatímco dívka odchází do manželovy rodiny.
Výjimkou proto nejsou případy nucených potratů, když se nastávající matka dozví pohlaví dítěte. Výsledkem tohoto „fenoménu“ je pak narůstající nepoměr mezi pohlavími, kdy v Číně připadá na sto dívek 116 kluků. Ani po porodu to ale mnohé holčičky nemají jednoduché. Chlapci jsou prostě stále ceněnější a důkazem je i cena, za kterou lze v Číně koupit chlapce, samozřejmě na černém, ilegálním trhu, a za kolik dívku. Kluci jsou tak k mání i za 4 tisíce eur, zatímco za dívky se platí zhruba polovic.
Přesto se postavení ženy, i když pomalu, mění. Ani čínská společnost není, co se vývoje týče, sterilní. Ženy řídí byznys, zakládají vlastní společnosti a dokonce se častěji rozvádějí. To když manžel prostě nedokáže zvládat jejich finanční potřeby. A v případě, že ztratí zaměstnání a není tak schopen uspokojit jejich zaběhnutý standard, opustí ho a odchází za lépe situovanými muži.
V politice to ovšem stále neplatí a i příštích nejméně pět let povedou Čínu straničtí lídři-muži v čele se Si Ťin-pchingem. I jeho manželka, budoucí první dáma Pcheng Li-jüan se, jak velí tradice, musela částečně stáhnout do ústraní. Jako jednu z nejpopulárnějších zpěvaček ji znaly a obdivovaly stamiliony Číňanů, ve stopách Michelle Obamové však tato pohledná a oblíbená žena přesto nepůjde.
Ostatně zatím nemají šanci proniknout do čínského prostředí ani krásné dívky agenta 007. Promítání posledního Jamese Bonda v Čínské lidové republice totiž komunistické úřady stále nepovolily. Na rozdíl od Hong Kongu, kde měl film Skyfall premiéru 1. listopadu, a také na Tchajwanu, kde se ho diváci dočkali o den později. K dobru čínských cenzorů ale musíme tentokrát připsat alespoň to, že hlavním důvodem je muž, konkrétně jeden z někdejších příslušníků tajné služby, který měl být v Číně mučen. To už je však jiná historie…
