Harašení zbraněmi toho nejtěžšího kalibru ve východní Asii pokračuje. Příčinou je agresivní čínská politika, která zkouší, kam až si může dovolit zajít. Peking totiž před pár dny vyhlásil ve Východočínském moři identifikační zónu vzdušné obrany. A ta zahrnuje i sporné ostrovy spravované Japonskem. Krátce na to se nad nimi objevily americké bombardéry B52 a míří k nim i čínská letadlová loď.
Čínská expanze nezná mezí
„Všechna letadla, která vstoupí do této naší zóny, se musí identifikovat a komunikovat s našimi úřady,“ oznámila Čína v souvislosti s vyhlášením zóny, která nemá žádnou oporu v mezinárodním právu. Pravda. Podobnou, tzv. nárazníkovou zónu mají třeba právě i Japonsko nebo Spojené státy, ale nežádají po žádných letadlech, aby se povinně přihlásila, pokud nesměřují dále do jejich vzdušného prostoru.
Čína tak překročila nepsaná pravidla a jediným důvodem tohoto rozhodnutí, je ukázat světu, a zejména americkým spojencům v asijsko-pacifickém regionu, kdo je tady pánem a kdo nevítaným hostem. Peking už také dlouhodobě investuje miliardy do modernizace armády, před pár dny vyzkoušel svůj první „neviditelný“ drone, který, stejně jako čínský bojový letoun využívající technologii „stealth“ nesoucí označení Čcheng-tu J-20, vychází z amerických strojů.
To ale nic nemění na faktu, že komunisté v Pekingu ukazují své imperialistické svaly. Čína se totiž netají snahou zajistit si přístup jak do Pacifiku, tak i Indického oceánu. I proto si nárokuje prakticky celé Jihočínské moře, bez ohledu na to, že tamní ostrovy a ostrůvky patřící Filipínám, Bruneji, Malajsii, Indonésii či Vietnamu a Tchajwanu jsou vzdálené tisíce kilometrů od pevniny Čínské lidové republiky.
A stejné je to v případě moře Východočínského. Nová „zóna“ vzdušné obrany zahrnuje, kromě japonských ostrovů Senkaku (v Číně nazývaných Tiao-jü), i podmořskou skálu Leodo nárokovanou Jižní Koreou. Ostatně Soul na ní vybudoval i vědeckou stanici pro výzkum oceánu. A ani Korejská republika či Japonsko nechtějí na nové čínské požadavky přistoupit.
Atomové pevnosti ve vzduchu
Japonské aerolinky Japan Airlines a All Nippon Airways po jednostranném vyhlášení zóny čínskými úřady na jejich pravidla přistoupily. Samozřejmě kvůli bezpečnosti pasažérů. Nakonec ale, po zásahu vlády v Tokiu požadavek Pekingu, tedy aby Číňanům sdělily letový plán, udržovaly s nimi rádiové spojení, rychle reagovaly na otázky nebo měly jasné identifikační národní a registrační znaky, odmítly.
Velení ozbrojených sil japonského císařství také demonstrovalo svůj nesouhlas tím, že nad spornou oblast vyslalo průzkumné letadlo. Ostatně jako mnohokrát v minulosti. O plavidlech pobřežní stráže nemluvě. A čínské požadavky navíc, zcela pochopitelně, neunikly Spojeným státům, které právě do Pacifiku přesouvají svůj zájem (mimochodem z Evropy a také Blízkého Východu). Pentagon dokonce vyslal nad sporné ostrovy Senkaku bombardéry B-52, které jsou právem označovány za letecké pevnosti schopné decimovat síly nepřítele kdekoli na světě.
Ani jeden z těchto strategických bombardérů se při přeletu nad Senkaku neidentifikoval a Washington následně potvrdil, že šlo o jasný úmysl. A také signál vyslaný směrem do Pekingu. Američané mají dalších čínských územních požadavků i pokračující expanze směrem do Pacifiku dost.
Hrozí válka?
Číňané nechali přelety amerických i japonských bojových letadel bez povšimnutí. Přesto informovali, že jejich trasu monitorovali. Zároveň ale přes spornou hranici vypálili bojově naladěná slova: „Ať Japonci podobnou zónu vyhlášenou v roce 1969 zruší jako první. A my o tom budeme, také po 44 letech uvažovat,“ vyhlásilo čínské ministerstvo obrany. A k tomu vyslalo do oblasti vojenská letadla, která mají na tuto zónu dohlížet.
Na čínských serverech se také strhla doslova lavina požadavků, aby „drzí Japonci“ dostali co proto, aby Číňané přestali kupovat jejich zboží a tím zničili japonskou ekonomiku. Státem řízený nacionalismus v ČLR vždy fungoval a funguje bez ohledu na spoustu problémů ve vlastní zemi.
Z čínských letišť už vystartovaly stíhačky SU-30, J-11 i letadlo včasné výstrahy KJ-2000. Motory už zahřívají i americké, jihokorejské a japonské letouny. Čínský generálmajor Čchiao Liang ale v této souvislosti varoval, že komunistické jednotky mohou sestřelit v tomto vzdušném prostoru jakékoli „nepřátelské“ letadlo.
Samozřejmě je jasné, že jde zatím o válku slov i nervů. Jak ale říká Sun Že, profesor z pekingského Centra pro americko-čínské vztahy, pokud americké bombardéry nebo stíhačky touto zónou proletí několikrát, Peking bude muset reagovat. V případě pouhých slovních reakcí by ho to totiž ponížilo.
Stačí tedy velice málo, aby se od slov přešlo k činům. V takovém případě by ale ozbrojený střet mohl mít nedozírné následky. Navíc americký prezident Barack Obama si už nemůže dovolit „ústupovou“ taktiku ve své zahraniční politice. I proto také do vzduchu vzlétly bombardéry B-52, aby Číně jasně ukázaly, že Spojené státy neberou tento spor na lehkou váhu.
V příštích dnech ale zbraně zřejmě budou mlčet. Do regionu totiž míří americký viceprezident Joe Biden, který bude o tomto problému jednat v Japonsku, Jižní Koreji i Číně. Peking i přesto v provokacích a chrastění zbraněmi pokračuje. Důkazem je vyslání vůbec první čínské letadlové lodi do Jihočínského moře. V žádném případě ale nejde o humanitární misi, jak by člověka v souvislosti s odstraňováním následků ničivého tajfunu Haiyan napadlo.
