Válečné bubny znějí stále hlasitěji a stejně tak sílí rétorika amerických představitelů. Pokračuje i mediální masáž, pochopitelně v přímém přenosu, která umetává cestu k zásahu, jenž je podle Bílého domu nutnou odpovědí na chemický útok v Sýrii. Však také už jsou připraveny stovky tomahavků, které mají zasypat základny Bašára Asada. Stačí vydat rozkaz a zmáčknout knoflík.
Stupňující se burcování, silná slova o odpovědnosti a snaha ovlivnit veřejné mínění ve Spojených státech vyčerpané vojenskými operacemi především v Iráku a Afghánistánu je pak doslova ozvěnou událostí starých deset let, kdy Američané vedli spojenecký úder na Saddáma Husajna.
Pravda, tentokrát skutečně byly použity chemické zbraně. Na rozdíl od roku 2003, kdy se všechny údajné důkazy, tak vehementně předkládané administrativou George Bushe, ukázaly jako zcela liché. Nicméně nikdo dosud nepředložil důkazy, že s nimi útočili vládní vojáci nebo dokonce, že rozkaz k jejich použití vydal prezident Asad. A je možné, že nic takového ani nebude možné jednoznačně dokázat.
Přes to všechno má prý americká vláda jasno, bez ohledu na skutečnost, že mezinárodní inspektoři, zkoumající tragický útok z 21. srpna na předměstí Damašku, teprve opouštějí Sýrii a výsledky jejich šetření mají být teprve zveřejněny. A už vůbec Američané nechtějí slyšet nic o tom, že vše mohou mít na svědomí rebelové, jak tvrdí i bývalá hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu Carla del Ponteová. A to už je těžká váha!
Ostatně Washington už jednou odmítl obvinění povstalců z toho, že právě oni použili sarin na jaře letošního roku v severosyrské provincii Halab. Tehdy vzorky na místě odebrali ruští experti a zástupce Moskvy s nimi seznámil jak své kolegy v OSN, tak samotného generálního tajemníka Pan Ki-muna. A ticho po pěšině bylo i poté, co turecká policie při zátahu na militantní bojovníky z džihádistické brigády Al-Nusrá letos v květnu našla v jejich příbytcích v provinciích Adana a Mersia chemickou látku sarin, kterou chtěli zaútočit.
Mimochodem Al-Nusrá napojená na Al-Kaidu patří k nejkrutějším povstaleckým skupinám v Sýrii a její bojovníci se netají konečným cílem, vytvořením islámského státu v Sýrii, bez ohledu na názory obyvatel i představitelů opozice. A o jejich krutosti i odhodlání svědčí např. útok na univerzitu v Aleppu, kdy zemřelo 87 lidí, a stovky dalších utrpěly zranění.
Podobné organizace včetně čečenských teroristů pochopitelně děsí i Spojené státy i vlády evropských zemí, pro které je noční můrou i možnost, že by se právě islamisté mohli zmocnit zbraní hromadného ničení. Nelze si totiž dělat iluze, kam se jejich aktivity přesunou ze Sýrie. I to pochopitelně musí Barack Obama, kterému se do úderu proti Asadovi vůbec nechce, brát v potaz.
Jenže. Během dosavadních bojů už v Sýrii zahynulo na sto tisíc lidí, další statisíce pak byly vyhnány z domovů. A stejně jako chemické zbraně zabíjejí po stovkách i bomby či granáty. Utrpení je totiž nezměrné bez ohledu na to, jaké smrtící prostředky jsou používány. Tomu všemu se přitom dalo zabránit už dávno.
A když je řeč o sarinu a dalších bojových plynech, chemické zbraně zabily od 1. světové války, kdy byly poprvé nasazeny, milion obyvatel naší planety. A mezi oběťmi jsou i tisíce Íránců, proti kterým je použil irácký režim Saddáma Husajna. Spojené státy volající nyní po úderu na Bašára Asada mu přitom tehdy, před čtvrtstoletím v boji proti Teheránu pomáhaly, přestože o nasazení nervového plynu věděly.
