Šok. Údiv. Překvapení. Když se Severokorejci probudili v novém roce 2013 a zapnuli si rádio či televizi, nevěřili vlastním uším a očím. Jejich vůdce Kim Čong-un k nim totiž promluvil v novoročním projevu, který nikdo nejen že nečekal, ale téměř dvě desetiletí ani neslyšel. A ani nemohl.
Severokorejský vládce ke svým poddaným na Nový rok nepromluvil už dlouhých devatenáct let. Naposledy se na obrazovce objevil „velký vůdce“ Kim Ir-sen v roce 1994. Jeho syn, před rokem zesnulý Kim Čong-il se totiž veřejným projevům vyhýbal jako čert kříži, a tak se jeho myšlenky a názory Severokorejci dozvídali výlučně z novin.
Třetí pokračovatel jediné komunistické dynastie na světě se ale rozhodl tento „handicap“ odstranit a obnovil tradici novoročních vystoupení svého děda. Ostatně mladému Kim Čong-unovi naslouchal doslova celý svět, což si mimochodem také od výjimečného projevu sliboval. Vždyť kdo se může pochlubit tím, že třeba po takovém Putinovi se v ruských zprávách objeví nejmladší z Kimů.
Druhým adresátem historického projevu byli obyvatelé Jižní Koreje. Ti si před několika dny zvolili novou hlavu státu, když do Modrého domu poslali vůbec poprvé v dějinách země ženu, šedesátiletou Pak Kun-hje. A nic na demokratickém rozhodnutí voličů nezměnil ani fakt, že budoucí prezidentka je dcerou bývalého diktátora Pak Čong-hia ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Energická politička, která si po smrti matky v 70. letech vychutnala i roli první dámy, už v předvolební kampani dala jasně najevo vstřícnost vůči Pchjongjangu a naopak se distancovala od nekompromisní politiky končícího prezidenta I Mjong-baka, který s Kimovým režimem odmítl bezpodmínečně vyjednávat, hrozil ozbrojenou odvetou v reakci na pokračující severokorejské provokace a zastavil i dodávky humanitární pomoci.
Pak Kun-hje nevyloučila ani uskutečnění dalšího korejsko-korejského summitu, tedy setkání s novým vůdcem KLDR Kim Čong-unem. Čtvrtá největší asijská ekonomika prostě potřebuje klid na řešení hospodářských potíží. A i když je pravděpodobné, že budoucí prezidentka vyčká až na kroky nové administrativy Baracka Obamy, tedy na to, jakou Bílý dům zvolí strategii vůči Pchjongjangu, snaha o snížení napětí i hrozby konfliktu na Korejském poloostrově patří k jejím prioritám. A dosáhnout toho může i obnovením potravinových dodávek.
Samozřejmě, Kim Čong-un také moc dobře ví, že Jižní Korea se v lednu stává nestálým členem RB OSN a dosluhující vláda v Soulu požaduje přijetí dalších tvrdých sankcí vůči Pchjongjangu kvůli prosincovému startu rakety Unha-3, která na oběžnou dráhu poprvé v historii vynesla severokorejský satelit. Členství v kosmickém klubu ale Jižní Korea i její spojenci, především Spojené státy, označují za faktický test střely dlouhého doletu, což je porušením existujících sankcí. Nabídka olivové ratolesti v podobě smířlivých slov pronesených v novoročním projevu Kim Čong-una je proto více než symbolická.
Severokorejský diktátor ovšem chtěl pochopitelně oslovit i samotné obyvatele KLDR. Dvě třetiny z 23 milionové populace stále hladoví a sliby pronesené veřejně jim mají vlít do žil i prázdných žaludků novou naději. I proto v projevu „vynikajícího soudruha“ Kim Čong-una nechyběla slova o nutnosti zvyšování životní úrovně.
Tady ale hodnocení nečekaného veřejného vystoupení severokorejského vůdce končí. Bylo sice vpravdě historické, ovšem nic víc. Totalitní kulisy zůstávají stejné a přerušen není ani jaderný či raketový program Pchjongjangu. A navíc, v Severní Koreji v dějinách vládl jen jediný prezident, Kim Ir-sen. Přestože je už devatenáct let mrtvý.
