Čínské božstvo už je na obloze. Do vesmíru totiž odstartovala raketa Šen-čou 10, tedy Božská loď. Popáté v historii se tak do vesmíru vypravili tchajkonauti z nejlidnatější země světa, aby celé naší planetě oznámili jediné: Testy skončily, začíná běžná praxe, stejně jako v případě amerických nebo ruských kosmických misí.
Právě Čínská lidová republika je dnes tahounem v dobývání vesmíru a úsměšky i pochyby o jejích schopnostech a možnostech, které ještě donedávna nebyly ničím výjimečným, vzaly právě tímto letem za své. A nejlépe to dokazuje osobní blahopřání amerického astronauta čínského původu, Leroye Čch'-aa na jeho facebookovém profilu.
Právě Leroy Čch'-ao, který mj. velel desáté expedici na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), do kosmu létal s raketoplánem Columbia a nechyběl ani v posádkách Endeavouru a Discovery, měl v nedávné minulosti spor s čínskými kosmonauty. Zejména s historicky prvním tchajkonautem Jang Li-wejem, který se s raketou Šen-čou 5 dostal na oběžnou dráhu v roce 2003.
Číňané totiž popírali všeobecně známé tvrzení, že jedinou lidskou stavbou, viditelnou z vesmíru, je Velká čínská zeď. První Číňan ve vesmíru Jang Li-wej to ovšem po návratu na Zemi popřel. A tak přišli na řadu Američané, konkrétně v roce 2004 Leroy Čch'-ao, aby světu předložil přesvědčivé důkazy.
Jak sice později přiznal, na první pohled Velkou zeď nerozeznal, tomu se ovšem nemůžeme ani trošku divit. Po oběžné dráze se pohyboval rychlostí 25 tisíc kilometrů za hodinu, nicméně dokázal pořídit celkem na šestnáct tisíc snímků a odborníci z NASA po jejich prozkoumání posléze potvrdili, že vyfotil i tisíce kilometrů dlouhý obranný val, který se někdejší Říší středu line jako dlouhatánský had.
Bez ohledu na toto i jiná prvenství však Američané, a vlastně i Rusové, tak kvůli rozpočtovým škrtům, i vlivem měnících se priorit, trošku vyklízejí ve vesmíru pole. A někdejší outsideři z Číny je rádi nahrazují. Tytam už jsou doby, kdy se o prvních čínských vesmírných pilotech mluvilo jako o kamikadze, tedy sebevrazích, kteří nemají šanci se zpět na Zemi vrátit živí. Od té doby uplynulo už čtyřicet let a 'rudá' Čína se zařadila po bok nejvyspělejších zemí. A už vůbec nikdo se dnes nepozastaví nad tím, že čínská vesmírná Božská loď se koncepčně náramně podobá ruskému Sojuzu.
Vláda v Pekingu si od přelomu tisíciletí vpravdě dala záležet na tom, aby si krůček po krůčku vydobyla respekt. A tak přišly roky 2005 a 2008 a s nimi starty dalších raket nesoucích název Šen-čou, výstup tchajkonautů do volného prostoru a v roce 2011 i vypuštění modulu Tchien-kung 1. Čínská orbitální stanice byla na světě a s ní přišel i konec tzv. testovacího období.
Začátek nové, běžné fáze čínského dobývání vesmíru pak přišel s úspěšným startem kosmické lodi Šen-čou 10. Ta odstartovala z kosmodromu Ťiou-čchüan v poušti Gobi se dvěma muži a jednou ženou na palubě (všichni jsou, jak jinak, důstojníky armády). Na programu mají opět spojení s Nebeským palácem, jak v překladu zní název tohoto laboratorního modulu. A protože se poslání i funkce legendární, ovšem dosluhující stanice ISS, která je v provozu od roku 1998, chýlí ke konci, získá její čínská sestra na určitou dobu vesmírný monopol. Nemluvě o dalších velkých plánech vládců v Pekingu, kteří počítají s blízkým přistáním prvního Číňana na Měsíci i s misí k Marsu.
Vraťme se ale k aktuální cestě tří tchajkonautů, která je podle jednoho z tvůrců čínského kosmického programu vnímána jako zcela rutinní, a to vůbec poprvé v dějinách čínské kosmonautiky. Dosud se totiž vše zkoušelo, jak se říká, poprvé. A jeho slova dokládá i jeden z dílčích úkolů posádky. Majorka Wang Ja-pching (teprve druhá čínská tchajkonautka) připravuje výuku žáků základní školy a středoškolských studentů přímo z vesmíru, mimo jiné o Newtonových pohybových zákonech.
