Robert Mikoláš strana 3 z 3

Jedno knihkupectví vedle druhého, zákazníci pobíhající mezi regály, čtenáři hladově hltající jedno slůvko za druhým. Ne, nejsme v New Yorku a neprobíhá ani autogramiáda E. L. Jamesové podepisující některou z knížek veleúspěšné trilogie o Padesáti odstínech (Fifty Shades of Grey, Fifty Shades Darker, Fifty Shades Freed).

Kimův režim opět, už asi po tisící hrozí zbraněmi. A ne ledajakými. Podle prohlášení Pchjongjangu prý jeho rakety mohou zasáhnout americkou pevninu. Tedy nejen zámořská území Spojených států, jako např. ostrov Guam, ale třeba Kalifornii nebo Aljašku. Severokorejské varování však nikdo nebere vážně.

Tisíce rozzuřených Číňanů v ulicích velkých měst včetně Pekingu, Šanghaje, Čching-taa nebo Šen-čenu, útoky na japonská zastupitelství, vypálené a zničené japonské obchody včetně prodejen automobilek Toyota a Honda, strachem se klepající obyvatelé země vycházejícího slunce žijící v někdejší Říši středu, kteří v obavách o své zdraví raději nevycházejí ven.

Staré čínské přísloví říká, že „jedním špatným tahem lze prohrát celou partii“. Během uplynulých staletí se o pravdivosti těchto slov přesvědčila už řada panovníků a nejnověji i současná hlava nejlidnatějšího státu světa. Už druhý skandál v nejvyšším komunistickém vedení v krátké době za sebou totiž silně zamíchal kartami stranického pokeru o podobu nejmocnějšího orgánu v zemi – politbyra.

Zlatá medaile. A k tomu olympijská. Sen milionů kluků a holek z celého světa, který se po letech odříkání a dřiny splní jen několika málo z nich. O to sladší a cennější je úspěch korunovaný právě triumfem na olympijských hrách. V dobách nedávno minulých však sportovní vavříny sloužily zároveň i jako symbol vítězství mezi Východem a Západem. Studená válka je už sice minulostí, některé země ale i nadále vnímají počet medailí jako důkaz jejich moci, nadvlády či nadřazenosti.

Spousta květin, slavnostní projevy, bohatá výzdoba. Prostě narozeniny, jak mají být. Celá paráda navíc probíhala v přímém televizním přenosu a gratulantů bylo mnohonásobně více, než při oslavě jubilea britské královny Alžběty II. Formální vznik nejmenší a zároveň největší městské prefektury v Čínské lidové republice si totiž připomnělo všech 1,3 miliardy obyvatel země. Alespoň tedy prostřednictvím médií.

Ri Jong-ho je nemocný a odchází. Stručná zpráva o odchodu náčelníka generálního štábu severokorejské armády zveřejněná bez jakéhokoli dalšího vysvětlení spustila další vlnu spekulací o situaci v nejizolovanější zemi světa. Kariérní voják, kterému v uplynulých letech na ramenou přibývaly hvězdičky spolu s jeho oblibou u panujícího diktátora, byl dokonce zbaven všech vedoucích funkcí, tedy nejen v armádě, ale i ve vládnoucí straně.

Čínský prezident Chu Ťin-tao se cestou na summit dvaceti nejvyspělejších ekonomik světa G20 v Mexiku zastavil v Evropě, ovšem jen v jedné jediné zemi, Dánském království. A strávil v něm celé tři dny. Proč ale nejvyšší představitel nejlidnatější země světa zamířil do státečku s necelými šesti miliony obyvatel a ne třeba do Velké Británie, Francie nebo Španělska? A z jakého důvodu jeho státní návštěva nezahrnovala třeba i států několik?

Čína pokračuje v dobývání vesmíru, poprvé jí v tom pomáhá i žena. Šanci vstoupit do historie dostala třiatřicetiletá majorka Liou Jang, pilotka bojového letectva, jejíž fotografie v uplynulých hodinách obletěla doslova celý svět. O tom, že se stane vůbec první tajkonautkou, přitom ještě před pár měsíci tušil málokdo. A stejně tak i to, že do kosmu poletí, spolu se dvěma muži také žena. O všem totiž museli rozhodnout nejvyšší představitelé vládnoucí komunistické strany.

Světově proslulá stanice Al-Jazeera (Džazíra) dostala v Číně stopku. Její anglické vysílání z nejlidnatější země světa tak končí, protože komunistické úřady odmítly prodloužit novinářskou licenci její reportérce Melisse Čchanové a navíc za ní nepovolily náhradu. Čínští cenzoři si tak nyní možná mnou ruce, ovšem pověst Číny ve světě, zejména v tom novinářském tím značně utrpěla.

Start severokorejské rakety Unha-3 v polovině dubna sledoval doslova celý svět. Jenže, soudruhům dlouho ohlašovaný pokus překvapivě nevyšel. Po několika desítkách vteřin se totiž raketa rozpadla a její trosky dopadly do Žlutého moře. Test nového kosmodromu Dongčang-ri tedy novému vůdci Kim Čong-unovi nevyšel a na oběžnou dráhu se nedostala ani Jasná hvězda, družice Kwangmyŏngsŏng-3, která měla Zemi obletět na počest 100. výročí narození „věčného“ prezidenta a zakladatele KLDR Kim Ir-sena.

Hvězda čínského prince pohasíná a vůbec není řeč o potomcích poslední dynastie Čching, kterou revoluce smetla před sto lety. Pravda, bratranec posledního císaře Pchu-iho je stále naživu a je velmi aktivní, na klopě však nosí rudou hvězdu, bez ohledu na to, zda chce nebo musí.

Co mohou mít africké země společného se Spojenými státy a Čínou, resp. Vietnamem? Jedním slovem, nosorožce. Právě tato ohrožená zvířata žijící na černém kontinentu v Tanzanii, Botswaně nebo Jihoafrické republice jsou totiž doslova zlatým dolem pro organizované gangy pašující rohy nosorožců přes USA do východní Asie.

Budoucí vládce Čínské lidové republiky, Si Ťin-pching se chystá do Spojených států a v Bílém domě už vrcholí přípravy na jeho uvítání. Si Ťin-pching je sice zatím „jen“ viceprezidentem ČLR, ovšem už brzy se stane jedním z nejmocnějších mužů planety, a to na příštích deset let.

Vlna sebevražd Tibeťanů pokračuje. Za necelý rok se jich upálilo už patnáct, poslední obětí se navíc stal „živý Buddha“, čtyřicetiletý láma z kláštera Nyanmo v provincii Čching-chaj. Tibetští duchovní, muži i ženy volí tento extrémní způsob na protest proti pokračujícímu čínskému útlaku. Podle Pekingu ale za vším stojí „skrytý terorista“ dalajláma.

Všichni míří do Macaa. Tedy všichni Číňané. A všichni do tamních kasin. Ostatně, v jejich případě je to zcela přirozené. Číňané totiž hry milují, dokonce se o nich říká, že jsou rozenými gamblery. A protože v samotné Čínské lidové republice je hazard zcela zakázán, zbývá jediné místo v rámci Číny, kde je to legální, tedy Macao.

Protestujete? Vyhladovíme vás! Přesně tento postup zvolily čínské úřady vůči rebelujícím obyvatelům obce Wu-kchan ležící v jižní provincii Kuang-tung. Tisíce z nich se totiž rozhodly postavit zvůli všemocných funkcionářů, kteří si mastili kapsy na úkor chudých vesničanů. A taktiku zvolili tradiční. Zabrali jim půdu potřebnou pro výnosné developerské projekty a slíbili za ni odškodné. Žádné kompenzace ale lidé nedostali.

Král je mrtev, ať žije král! Přesně takto lze charakterizovat situaci v KLDR po smrti „drahého vůdce“, Kim Čong-ila. Když totiž hlasatelka státní televize v srdceryvném projevu oznámila, že nejvyšší představitel země zemřel, vyzvala následně všechny, aby věrně následovali jeho nástupce, Kim Čong-una.

Donedávna něco nemožného, nyní obíhají záběry ze setkání ministryně zahraničí Spojených států a dlouhé roky perzekuované barmské opoziční vůdkyně celý svět. Hillary Clintonová a Su Ťij se spolu sešly dokonce dvakrát, jednou na zcela soukromé večeři, podruhé v domě nositelky Nobelovy ceny míru v Rangúnu.

Smog? A dokonce rekordní? Ve vládním komplexu Čung-nan-chaj u pekingského náměstí Nebeského klidu nemusí mít starosti. Prezident, premiér i ostatní „nejdůležitější“ straníci a politici v čele s politbyrem dýchají jen ten nejčistší vzduch, který je k dispozici. A že je hlavní město pokryté žluto-šedou dekou, nevadí. Vedení je v bezpečí.

Tak jsem nakonec rezignoval. A povolil. Nic jiného mi holt ani nezbylo, teda pokud bych neustále nechtěl po kapsách hledat konkrétní obnos v mincích, kupovat jednotlivé jízdenky a třeba za jednu zastávku zaplatit 24 korun. Ano, pořídil jsem si Opencard, tedy Kartu Pražana.

Číňané expandují na Island. Jeden z bývalých vysokých funkcionářů vládnoucí komunistické strany dokonce usiluje o získání části islandského území, prý kvůli rozvoji turistického ruchu. Ekologové a experti nad tím však kroutí nechápavě hlavou a někteří nejsou daleko od konspiračních teorií v duchu Jamese Bonda.

Koncentrační tábory se dvěma sty tisíci vězni, popravy nepohodlných, izolace od okolního světa za každou cenu. Severní Korea i dnes zůstává jedinou stalinistickou zemí na světě a její šance na přežití jsou přesto stále vysoké. Vůli většiny zemí naší planety i samotným obyvatelům KLDR navzdory. A nic na tom ne(z)mění ani nástup nových informačních technologií, které zpravidla bývají nepřítelem totalitních režimů číslo jedna.