Všichni míří do Macaa. Tedy všichni Číňané. A všichni do tamních kasin. Ostatně, v jejich případě je to zcela přirozené. Číňané totiž hry milují, dokonce se o nich říká, že jsou rozenými gamblery. A protože v samotné Čínské lidové republice je hazard zcela zakázán, zbývá jediné místo v rámci Číny, kde je to legální, tedy Macao.
Bývalá portugalská kolonie povolila hazardní hry a sázky už v 50. letech 19. století a díky tomu brzy získalo přezdívkuMonte Carlo Orientu. Prudký rozvoj trhající všechny dosavadní rekordy ale přichází na přelomu20. a21. století. V roce 1999 Macao znovu připadlo Číně, jejíž ekonomika od té doby zaznamenávala pravidelný, a to i dvouciferný růst. Díky tomu se také výrazně zvýšil počet příslušníků střední třídy. Ta dnes představuje asi 20 % čínské populace, což je zhruba 260 milionů lidí! A podle odhadů expertů jich během následujících patnácti let může být až 800 milionů.
Není tedy divu, že se přes hraniční přechod mezi Macaem a ČLR a především pak přes Hong Kong valí do někdejší portugalské kolonie miliony Číňanů ročně. Jen od ledna do října loňského roku jich přijelo přes třináct milionů. Macao tak představuje jakési úzké hrdlo pěkně baňaté lahve. A u jejího ústí se nacházejí toužebně vyhledávaná kasina či koňské a chrtí dostihové dráhy.
Výsledkem jsou rekordní příjmy z hazardních her a Macao tak před pěti lety dokonce v tomto žebříčku předstihlo i americké Las Vegas. V roce 2010 se navíc zvýšily o 42 procent na rekordních 267,87 miliardy patac, což je v přepočtu asi 655,5 miliardy korun. A díky tomu profituje i Hong Kong, který s Macaem spojuje pravidelná lodní i vrtulníková doprava. Cesta rychlolodí do vysněného ráje trvá pouhou hodinu, intervaly jsou minimální a lodě jezdí 24 hodin denně.
Kasina v Macau ovšem nabízejí i odvrácenou tvář. Pro pokladnu tohoto Zvláštního autonomního regionu sice představují necelou polovinu všech příjmů, na druhé straně ale slouží i k praní špinavých peněz, které si navíc často nahrabali úplatní čínští úředníci. Mnozí se nyní zároveň obávají nového čínského vedení, které se bude chtít předvést důslednějším bojem s korupci, a tak raději volí odchod ze země. A peníze se snaží „vyprat“ právě přes macajská kasina. Ostatně na tento problém upozorňovaly i americké diplomatické depeše zveřejněné serverem WikiLeaks.
Šušká se ale také o tom, že v některých případech přimhouří komunističtí funkcionáři oko a nechají majitele kasin volně dýchat. Otazníky tak v této souvislosti vyvolal i dar, díky kterému Čína získala v roce 2007 zpět jeden z artefaktů považovaných za součást národního kulturního dědictví. Když totiž do aukce v Hong Kongu tehdy mířila bronzová hlava koně odcizená v 2. polovině 19. století z pekingského Letního paláce Jüan Ming Jüan, čínské úřady proti tomuto prodeji ostře protestovaly. Miliardář a majitel kasin Stanley Ho ji však koupil od tchajwanského majitele za necelých devět milionů amerických dolarů a následně zdarma věnoval Číně.
V každém případě ale mohou kasinům v Macau nastat těžké časy. Pokud se totiž skutečně rozhodne odejít do zahraničí až polovina čínských boháčů, jak to vyplývá z provedených průzkumů, bude tomu Peking chtít zabránit, třeba zpřísněním vstupních formalit do Macaa, jako se tomu stalo už v roce 2008. Zatím ale majitelé celkem 33 macajských kasin počítají rekordní zisky a místa u rulety či karetních stolků zůstávají plná.
