Čína pokračuje v dobývání vesmíru, poprvé jí v tom pomáhá i žena. Šanci vstoupit do historie dostala třiatřicetiletá majorka Liou Jang, pilotka bojového letectva, jejíž fotografie v uplynulých hodinách obletěla doslova celý svět. O tom, že se stane vůbec první tajkonautkou, přitom ještě před pár měsíci tušil málokdo. A stejně tak i to, že do kosmu poletí, spolu se dvěma muži také žena. O všem totiž museli rozhodnout nejvyšší představitelé vládnoucí komunistické strany.
Politická vůle je však jen jednou stránkou mince, druhou je nezbytný výcvik, který je v případě kosmických letů velmi náročný a určitě není krátkodobou záležitostí. A k tomu je cílem současné mise spojení rakety Šen-čou 9 s modulem Tchien-kung 1, navíc při vysoké rychlosti sedm kilometrů za vteřinu. Stačila by tedy jen maličká chybička a celý projekt by mohl skončit v troskách. A neúspěch si Peking nemůže a nechce dovolit.
O zákulisí celého plánu proto nyní spekulují a diskutují nejen čínští experti poukazující na skutečnost, že Liou Jang je vedle obou vesmírných veteránů, Ťing Chaj-pchenga a Liou Wanga opravdovým benjamínkem, přestože má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru v ozbrojených silách. Mnohem větší zájem však vyvolává skutečnost, že je žena.
Liou Jang v médiích také tvrdí, že od samého počátku, kdy bylo rozhodnuto o její účasti v historické misi, nečiní v jejím případě nikdo žádné rozdíly. Je prý rovnocenným partnerem oběma kolegům a ještě k tomu získala řadu „ženských“ výhod. Do laboratorního modulu Tchien-kung 1 si tak může vzít i základní kosmetické potřeby, má nárok na větší spotřebu vody a k dispozici bude mít i vlastní, přizpůsobenou toaletu a ložnici, protože v modulu stráví čínští tajkonauti celých deset dnů.
Mnozí experti se ale i přesto ptají, proč se do prestižního projektu, který má v roce 2020 vyvrcholit vybudováním stálé vesmírné stanice, zapojila tak pozdě. A kvůli tomu byl dokonce start rakety Šen-čou 9, původně plánovaný už na začátek letošního roku, odložen. Tím hlavním důvodem je tak podle nich rozhodnutí stranických špiček o zapojení ženy-kosmonautky do tohoto programu.
Čínská lidová republika se v roce 2003 stala teprve třetí zemí, která do vesmíru vyslala vlastní raketu s člověkem na palubě. Vůbec prvním jejím kosmonautem se tehdy, 10. října 2003, stal Jang Li-wej a v letech 2005 a 2008 ho následovalo dalších pět tajkonautů. Peking svůj vesmírný program označuje za čistě civilní, přesto celý probíhá výlučně v režii armády a komunistické strany.
Jednotlivé lety jsou také od samého počátku součástí vládní a stranické propagandy. Starty raket byly v naprosté většině naplánovány na konec celonárodních říjnových prázdnin a vůbec první kosmická loď s lidskou posádkou zamířila do kosmu přesně v poslední den konání 17. sjezdu Komunistické strany Číny.
A podobný zájem má mezi obyčejnými lidmi nyní vyvolat i mise s první ženou. Nejlidnatější země světa totiž prochází obtížným obdobím, když informace o nesmiřitelném boji uvnitř vládnoucí strany o nejvyšší posty prosákly na veřejnost. Proto potřebuje jednak odvést pozornost, a zároveň pak všem ukázat, jak perfektně zvládá náročný vesmírný program. A že je úspěšný jen díky úsilí a podpoře komunistické strany.
Ať už jsou ale politické zájmy jakékoli, nic to nemění na skutečnosti, že let první čínské kosmonautky je velkým krokem vpřed. Nikoli sice pro celé lidstvo, ovšem pro Čínu určitě. Silnější vzkaz o rovnosti muže a ženy totiž Peking směrem k občanům vyslat nemůže.
