Číňané expandují na Island. Jeden z bývalých vysokých funkcionářů vládnoucí komunistické strany dokonce usiluje o získání části islandského území, prý kvůli rozvoji turistického ruchu. Ekologové a experti nad tím však kroutí nechápavě hlavou a někteří nejsou daleko od konspiračních teorií v duchu Jamese Bonda.
Ano, Čína v současnosti stále více upírá pozornost do Evropy. Postupně skupuje dluhopisy jednotlivých zemí sedmadvacítky, ať už Řecka, Španělska či Portugalska a francouzský prezident Nicolas Sarkozy za to Pekingu slibuje podíl na libyjském mnohamiliardovém koláči. Na starý kontinent se také valí čínští investoři, kteří se postupně zaměřují i na střední a jihovýchodní Evropu.
Tamní vlády jim za to pochopitelně tleskají. Některé nahlas, jiné se tím radši nechlubí. Obchodování s totalitním režimem je dnes nejméně populární právě v Evropě, resp. mezi evropskými voliči. Samozřejmě, každý stát potřebuje zahraniční investory, kteří do místní ekonomiky pumpují potřebné finanční prostředky a mj. podporují i zaměstnanost. Čína však nikdy nedělá nic, co by jí nepřineslo konkrétní výhody. Navíc jsou její plány vždy dlouhodobé, dalo by se říci strategické a přesně to může být i případ posledních čínských aktivit na Islandu.
V „zemi ledu“ se totiž snaží uchytit vysoký čínský úředník a multimilionář Chuang Nu-po, který patří mezi 200 nejbohatších Číňanů. Jeho plány jsou na první pohled jasné. Za 160 milionů dolarů vybuduje rezort, který má ročně nalákat na 10 tisíc turistů. Jenže ouha, zájem má o 300 čtverečních kilometrů zmrzlé a těžko přístupné půdy.
Bláznovství, boháčův rozmar nebo něco úplně jiného, tajného? Nejsem příznivcem spikleneckých teorií, avšak v tomto případě u mne vzbuzuje celý úmysl podezření. Ponechme nyní stranou, jak Chuang Nu-po ke svému majetku přišel, zajímavější jsou jeho kontakty na ústřední vládu a načasování celého byznysu.
Island na jedné straně potřebuje investice jako sůl. Finanční krize srazila ostrovní stát na kolena, a tak je každý podnikatel ze zahraničí cinkající plným měšcem vítán. V případě někdejšího šéfa propagandy čínské komunistické strany je ovšem obezřetnost na místě. Tím spíše, když se přátelí s manželem ex-ministryně zahraničí Islandu a bývalé starostky hlavního města Reykjavíku Sveinbjornssonem nebo s nejvyššími zástupci islandské ambasády v Pekingu a léta s nimi jezdí i na různé expedice.
Člověk tedy nemusí být nutně paranoidní, když ho takové pochybnosti napadají. A to v době, kdy se stále rychleji zmenšuje ledová pokrývka Arktidy. Tání totiž otevírá Severozápadní námořní cestu spojující Atlantický a Tichý oceán a Peking v této souvislosti mluví o nové obchodní cestě do Evropy i na americký kontinent. Mimochodem též usiluje o vybudování přístavu v Langanes, který není příliš vzdálený od místa, kde Chuang Nu-po chce vybudovat hotel s golfovým hřištěm.
Čínská lidová republika by si také ráda zajistila přístup k nerostným surovinám nacházejícím se v Arktidě, i proto v nedávné minulosti vyslala k Severnímu pólu výzkumný tým. Název expedice – Sněhový drak – tak má vskutku symbolický význam. Reykjavík dosud o prodeji půdy čínskému podnikateli nerozhodl. Protože je cizí státní příslušník, leží vše na bedrech islandské vlády. A někteří její členové své pochybnosti neskrývají. Není se jim také co divit, vždyť jde mj. o národní suverenitu.
