Smog? A dokonce rekordní? Ve vládním komplexu Čung-nan-chaj u pekingského náměstí Nebeského klidu nemusí mít starosti. Prezident, premiér i ostatní „nejdůležitější“ straníci a politici v čele s politbyrem dýchají jen ten nejčistší vzduch, který je k dispozici. A že je hlavní město pokryté žluto-šedou dekou, nevadí. Vedení je v bezpečí.
Přesně v duchu reklamního sloganu výrobce čističek vzduchu z provincie Chu-nan, tedy že takovéto filtry jsou vlastně požehnáním pro veškerý lid, protože chrání jejich vůdce. Dovedu si představit reakci běžného obyvatele Pekingu na otázku, jak rád dýchá za své vyvolené všechny ty zplodiny.
Přísně střežené tajemství ale nakonec vyplulo na povrch a nelze se divit, že počet rozhněvaných hlasů šířených na internetu přibývá. Ano, Číňané už dlouho vědí, že „ti nejvyšší“ si užívají privilegií zvaných tche-kung, mezi něž patří používání luxusních limuzín, speciálních klinik i škol pro děti a na stůl dostávají jen vybrané potraviny, dnes samozřejmě už jen „bio“, o nejdražších cigaretách nebo alkoholu nemluvě. Ovšem, že si lidé v ČLR nejsou rovni už ani v tom, co dýchají, to přeci jen vyvolá spravedlivý hněv.
Peking dnes patří k nejznečištěnějším metropolím naší planety, jak potvrzují údaje Světové zdravotnické organizace. Pravdou sice je, že se komunistické vedení maximálně snažilo, aby v době 29. letních olympijských her svítila nad Pekingem modrá obloha. Kvůli tomu také přestěhovala desítky továren do sousedních oblastí, především pak ocelárny Šou-kang. Už tehdy ale zároveň cenzurovala informace o tom, že množství pevných částic z výfukových plynů, průmyslových zplodin i z prachu pocházejícího z budovaných staveb překračovalo mezinárodní normy třikrát, podle některých zdrojů dokonce až sedmkrát, a to v blízkosti Národního olympijského stadionu i centrálního náměstí Nebeského klidu.
A právě automobilová politika centrální vlády má za následek, že výfukové zplodiny se dnes významně podílejí na špatném ovzduší. Vždyť v ulicích Pekingu jezdí na 5 milionů aut a nic na tom nemění ani letošní restrikce omezující prodej nových osobních vozů. Navíc úřady nezjišťují koncentrace malých prachových částic, tedy menších než 10 mikrometrů, resp. je vůbec nezveřejňují.
Jejich škodlivost je přitom velmi vysoká, ať už jde o snižování plicních funkcí dětí i dospělých a vyšší počet chorob dolních cest dýchacích. Smog v Pekingu je přitom v posledních dnech vskutku rekordní a znečištění dosahuje hodnot období před olympiádou v roce 2008. Komunističtí pohlaváři ovšem mohou být klidní. Čističky, z nichž ty nejdražší stojí 2 tisíce amerických dolarů, totiž mají instalované také u bazénů nebo v tělocvičnách, kde po náročném dnu relaxují a nabírají nových sil. A pokud musí cestovat po Číně, žádný strach, k dispozici mají přenosná filtrační zařízení.
Však také tato zařízení patří k ceněným darům mezi zahraničními hosty, bez ohledu na to, zda jde o šéfa Microsoftu Billa Gatese, generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna nebo britského expremiéra Tonyho Blaira. Stav životního prostředí je však tak špatný a informovanost ještě mizernější, že se americká ambasáda v Pekingu rozhodla instalovat vlastní měřící zařízení. Okamžitě si však vysloužila kritiku čínských oficiálních míst s tím, že se tím "cizí zastupitelské úřady vměšují do vnitřních záležitostí země a ovzduší je jen slabě znečištěné“.
