Před půlstoletím byly předpovědi počasí podobně spolehlivé jako hod mincí. Před třiceti lety se podle nich dalo dost spolehlivě řídit. A v současné době se už meteorologové ve výhledu na nejbližší dny téměř nespletou.
„Ta vaše předpověď zase nevyšla“. Věta, kterou meteorologové slýchají stále poměrně často. Zcela objektivně je ale vůči nim nespravedlivá. Predikce počasí se totiž v posledních třech dekádách dramaticky zlepšily.
Dnešní odhad na čtyři dny dopředu je stejně kvalitní, jako ten na jeden den před čtvrtstoletím. Záleží samozřejmě na účelu a například i zeměpisné oblasti, pro kterou je připraven, ale obecně tahle poučka platí.
Stále lepší predikce
Hodnotit úspěšnost předpovědí počasí není úplně jednoduché, existuje jich totiž obrovské množství – od bodových prognóz určených pro danou lokalitu, přes hurikánové nebo námořní, až po všeobecné, které běžně prezentují meteorologové České televize na obrazovkách.
Právě tyto všeobecné odhady mají svou dlouhou historii. Vědci v Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) je alespoň na tři dny dopředu vydávají už více než půlstoletí, a proto jsou vhodným adeptem na to, ukázat právě na nich zlepšení přesnosti. V tomto případě máme na mysli predikce pro celé území Česka, které popisují jak množství oblačnosti, tak výskyt srážek, minimální a maximální teploty a taky výskyt příslušných potenciálně nebezpečných jevů, jako jsou bouřky nebo mlhy.
Hodnocení těchto předpovědí probíhá podle stejných kritérií už půlstoletí a posuzují se predikce na první (tedy zítra) až na pátý den (v pondělí to tedy znamená na sobotu). Ty na první den byly poměrně dobré už v polovině 70. let minulého století, protože jejich úspěšnost se pohybovala mezi 80 a 85 procenty.
To odhady na tři dny dopředu byly méně spolehlivé, s úspěšností pohybující se kolem 75 procent. Od té doby se ale úspěšnost zvýšila na současných 97 procent pro první den a více než 92 procent u třídenní predikce. Predikce na pátý den má úspěšnost přes 85 procent.
Předpověď na pátý den začal ČHMÚ vydávat až v roce 2015, do té doby byla součástí obecnější třídenní prognózy na pátý až sedmý den dopředu.
Možná se někomu zdá uvedená přesnost vysoká, nicméně je vhodné podotknout, že k co nejlepšímu využití informací je nezbytné věnovat pozornost celému obsahu včetně známých slovíček ojediněle, místy a podobně.
Za těmito všeobecnými prognózami pro širokou veřejnost stojí vysoce kvalifikovaný meteorolog, který kromě komplexní znalosti chování atmosféry uplatňuje i svou zkušenost, a proto úspěšnost takovýchto prognóz bývá lepší než čistý výstup numerického modelu, který je často k dispozici v rámci různých mobilních aplikací.
Zpřesnění až o desítky procent
Jiný pohled na přesnost nabízí přímé srovnání výstupu numerického modelu s realitou. Pro tento účel existuje mnoho verifikačních nástrojů, protože pro různé prvky se hodí různé metody. Velmi názorné je například srovnání korelace souladu předpovědi a reality u výšky hladiny 500 hektopascalů (v našich zeměpisných šířkách leží zhruba 5,5 kilometrů nad povrchem), která je určující pro řadu meteorologických dějů.
V případě celosvětově nejpřesnějšího globálního modelu Evropského předpovědního centra (ECMWF) se predikce na tři dny dopředu zlepšila asi z osmdesáti procent před čtyřiceti lety na více než 98,5 procent v současnosti, u pětidenní je to zlepšení z šedesáti na 92 procent, a u sedmidenní dokonce ze čtyřiceti téměř na osmdesát procent.
Předvídat dění ve vyšších hladinách je ale obecně jednodušší než u země, kde se uplatňuje vliv tření o povrch a řada jevů je mnohem komplikovanějších a ovlivněných lokálními zvláštnostmi. Přesto i zde došlo k výraznému zlepšení a u většiny prvků úspěšnost na následující den přesahuje devadesát procent.
Některé jevy se stále spolehlivě předvídat nedají
A co stojí za tak výrazným zlepšením přesnosti? Je to celá řada faktorů, které lze rozdělit do tří skupin. Jednak je to lepší a mnohem rozsáhlejší systém pozorování atmosféry, kde zásadní roli hrají meteorologické družice. Právě ony mimochodem mohou i za dramatické zlepšení předpovědí pro jižní polokouli na přelomu století.
Dále jsou to lepší a mnohem rychlejší numerické modely, které jsou provozovány na nejvýkonnějších superpočítačích. A konečně i zlepšení metod takzvané asimilace dat, která se – velmi zjednodušeně řečeno – snaží využít co největšího množství pozorovaných dat z rozličných zdrojů k co nejpřesnějšímu popisu stavu atmosféry, ze kterého se potom vychází při dalším výpočtu.
A všemi třemi skupinami faktorů se vine i pomyslná linie prohlubujících se znalostí o fungování naší atmosféry a počasí.
I přes toto výrazné zlepšení však stále zůstávají jevy, u nichž je předpověď zatížena větší chybou, než by si meteorologové přáli. Například vznik a vývoj nízké oblačnosti a mlh. A jsou jevy, jejichž predikce je téměř nemožná – například určení konkrétního místa úderu tornáda před jeho vlastním vznikem.
I zde se ale meteorologové snaží o další zlepšení a zpřesnění, a to zejména kvůli ochraně lidských životů a zdraví. Důležitá je samozřejmě otázka možné eliminace nepříznivých dopadů počasí do různých oblastí života, kde úspěšné prognózy ve finále představují obrovské finanční úspory.
