Nový výzkum naznačuje, že i jen 4,5 minuty intenzivní aktivity, při které se člověk zadýchá, může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny až o 32 procent. A nemusí jít ani přímo o cvičení.
Vědci prozkoumali údaje více než 22 tisíc lidí, kteří pravidelně necvičí. Sledovali pak klinické zdravotní záznamy této skupiny po dobu téměř sedmi let, zaměřili se na výskyt rakoviny.
Ukázalo se, že už čtyři až pět minut intenzivní pohybové aktivity denně bylo spojeno s podstatně nižším rizikem ve srovnání s lidmi, kteří nic takového nedělali. Vědci pro tento druh pohybu zavedli zkratku VILPA – což je zkratka slov „Vigorous Intermittent Lifestyle Physical Activity“. Označili tak velmi krátké úseky aktivit, které někteří lidé každý den vykonávají. Patří mezi nejen činnosti, jako jsou intenzivní domácí práce, nošení těžkých nákupů v obchodě, rychlá chůze nebo hraní si s dětmi.
„VILPA je něco jako aplikace principů vysokointenzivního intervalového tréninku (HIIT) do každodenního života,“ uvedl hlavní autor studie Emmanuel Stamatakis.
Podle něj jsou dospělí, kteří necvičí, vystaveni zvýšenému riziku vzniku některých druhů rakoviny, zejména prsu, děložní sliznice nebo tlustého střeva. Ale až donedávna nebylo možné změřit vliv méně formálních nebo organizovaných forem intenzivní fyzické aktivity.
„Víme, že většina lidí středního věku pravidelně necvičí, což je vystavuje zvýšenému riziku rakoviny, ale teprve díky nástupu nositelných technologií, jako jsou trackery aktivity, jsme dnes schopní zkoumat dopad krátkých náhodných fyzických aktivit prováděných v rámci každodenního života,“ řekl první autor profesor Stamatakis.
„Je pozoruhodné, že zvýšení intenzity každodenních úkolů na pouhé čtyři až pět minut denně, prováděné v krátkých intervalech po přibližně jedné minutě, je spojeno s celkovým snížením rizika rakoviny až o 18 procent a až o 32 procent u typů rakoviny spojených s fyzickou aktivitou.“
Příčiny a následky
Studie je takzvaně observační. Což znamená, že jejím cílem nebylo přímo popsat řetězec příčin a následků. Autoři tvrdí, že vidí silnou souvislost, a odkazují na předchozí studie v rané fázi, které ukazují, že přerušovaná intenzivní fyzická aktivita vede k rychlému zlepšení kardiorespirační zdatnosti, což může poskytnout možné biologické vysvětlení. Mezi další pravděpodobné faktory patří role fyzické aktivity při zlepšování citlivosti na inzulín a chronický zánět.
„Tuto souvislost musíme dále prozkoumat prostřednictvím dalších ještě důkladnějších studií, ale zdá se, že VILPA může být slibným doporučením na snížení rizika vzniku rakoviny u lidí, pro které je strukturované cvičení obtížné nebo nelákavé,“ dodává profesor Stamatakis.
