Je to příběh odvahy, technického důvtipu a obratné diplomacie. A také příběh, který přivedl dvě největší světové velmoci o krok blíž k otevřenému konfliktu. Když 1. května 1960 sestřelil Sovětský svaz americké špionážní letadlo U-2 a zajal jeho pilota Garyho Powerse, studená válka se přes noc vystupňovala na do té doby neznámou intenzitu. Tato událost ukončila krátké období uvolňování napětí mezi USA a SSSR.
Spojené státy a Rusko v té době vyjednávaly o zklidnění situace, americký prezident Dwight Eisenhower krátce před klíčovou schůzkou ještě souhlasil s posledním špionážním letem nad SSSR.
Pilot Gary Powers měl na palubě letounu U-2 letět z Péšávaru v Pákistánu na sever k Bajkonuru, odkud byl vypuštěn Sputnik 1 s Jurijem Gagarinem, a pak ke Sverdlovsku a tamní velké vojenské základně. Hlavním cílem měla být údajná velká raketová základna v Plesecku na severu Ruska. Během mise bylo ale jeho letadlo sestřeleno a Powers skončil v zajetí.
Odsouzen byl za špionáž deseti letům vězení, nakonec byl ale vyměněn za sovětského špiona dopadeného Američany. Okolnosti kolem jejich výměny zachycuje snímek Most špionů režiséra Stevena Spielberga.
Syn Garyho Powerse nyní poskytl rozhovor České televizi.
Proč byl Pleseck hlavním cílem mise vašeho otce?
Chtěl ho přeletět a pořídit fotografie, aby zjistil, jak jsou (Sověti) daleko, jaké mají silné a slabé stránky v přípravách na možnou jadernou válku.
Americké tajné služby se domnívaly, že Sověti udělali velký pokrok v hromadění velkých zásob raket dlouhého doletu, bylo to tedy skutečně tak?
Ne, nebylo. V padesátých letech se Chruščov chlubil a chvástal raketami – že je vyrábějí jako párky, že mají víc bombardérů než Američané. Chlubil se svou silou. Chtěl, aby se Sovětským svazem jednali jako s rovnocennou velmocí, a ne jako s někým, kdo za Spojenými státy zaostává. Program U-2 dokázal vyvrátit, že by Američané zaostávali ve výrobě raket nebo bombardérů. Chruščov blafoval. Neměli tolik raket, jak se chlubil. Neměli tolik bombardérů, jak se chlubil. Takže program U-2 dokázal rozptýlit americké obavy.
A Amerika potřebovala vědět, jak ty rakety vypadají, aby po nich mohla pátrat na dalších fotografiích…
Správně. Fotografie letounů U-2 se pořizovaly velmi detailní – raketových zařízení, obrněných vozidel, letadel, bombardérů, migů na zemi, aby tím zjistily, kolik jich mají.
- Lockheed U-2 „Dragon Lady“ je americké výzvědné letadlo, které bylo vyvinuto v padesátých letech 20. století v takzvaných Skunk Works firmy Lockheed Corporation v kalifornském Palmdale.
- Jeho hlavní předností byla schopnost dlouhodobého letu ve výškách kolem 20 kilometrů.
- Letadlo patřilo k nejpřísněji utajovaným zbrojním programům a spadalo částečně do působnosti CIA. Součástí utajení bylo i jeho kódové označení (U mělo sloužit pro lehká víceúčelová – utility – letadla).
Myslíte si, že ho Sověti očekávali?
Ano. Sověti sledovali lety U-2 od prvního letu 4. července 1956. Mezi roky 1956 a 1960 vyvinuli raketu SA-2, novou, výkonnější raketu, která mohla dosáhnout výšky U-2, 1. května věděli o tom, že můj otec letí nad jejich zemí, a nad Sverdlovskem vypálili osm raket. Jedna z nich explodovala za letadlem, poškodila ocasní část a sestřelila mého otce.
K tomu se ještě dostaneme. Když se ohlédnete zpět, mluvil váš otec někdy o svých pocitech během mise, obával se někdy možných rizik?
Vzpomínám si, že jsem s otcem jako dítě mluvil a na tu misi se ho ptal. A vzpomínám si, že mi v podstatě vysvětlil, že si nemyslel, že je třeba se obávat. Američané sice věděli, že Sověti vyvíjejí rakety, nové rakety, ale nemysleli si, že už jsou schopné nasazení. Prvního května 1960 se můj otec na vlastní kůži dozvěděl, že nasazení schopné jsou.
- Na radu dublinského punkrockového guru Steva Averilla si dala irská kapela jméno U2. Název vybrali proto, že vyvolával zajímavé konotace ke skutečným věcem: letadlo Lockheed U-2, nebo ponorka U2, aféra za studené války, číslo linky metra v Berlíně, ale přitom nenaznačoval nic konkrétního.
Pro Sověty ta agrese nebo provokace těžko mohla být větší, protože to byl 1. květen, což je velký státní svátek. Jaká tedy byla jejich reakce?
No, Američané si neuvědomili, že 1. květen bude pro daný let tím nejhorším dnem. Protože to byl svátek, nad Sovětským svazem byl 1. května velmi malý letecký provoz. A pro Chruščova, když sestřelili U-2 1. května, to bylo jako urážka, protože jak si mohli dovolit ve státní svátek létat nad naší zemí?
Amerika byla přistižena při činu. Sověti získali trosky, filmy, které nebyly hořlavé. A hlavně – zajali vašeho otce, jak se mu podařilo přežít?
No, můj otec se dokázal z letadla zachránit. Sestřelili ho ve výšce asi 21 a půl kilometru. Byl v obrácené rotaci, padal čumákem rovnou dolů. Nepoužil záchranný mechanismus, protože kdyby to udělal, uřízl by si nohy. Z kabiny se dokázal vysoukat, ale pořád byl připojen hadicí na přívod vzduchu. Tu nakonec uvolnil a z letadla vypadl. Padák se mu automaticky otevřel ve výšce asi pět kilometrů. Na něm nakonec přistál na zemi. Měl velké, velké štěstí, že sestřelení přežil.
Ozývaly se hlasy, že váš otec měl použít jed, který měl u sebe.
Ano. Šlo o jehlu s otráveným hrotem, to bylo na jeho vlastním uvážení. Mohl to použít v případě mučení, ne jen v případě zajetí. Takže někteří piloti si ten jed vzali s sebou, jiní ne.
No a 1. května si můj otec řekl, ano, vezmu si to s sebou, pro všechny případy. Je to jeden z nejdelších letů, o které se kdy pokusil. Říkal si: Mohu to použít jako zbraň, můžu to použít, abych spáchal sebevraždu, kdybych měl bolesti po mučení nebo kdybych havaroval a hrozilo mi vykrvácení.
Takže ano, otec byl po návratu do Ameriky některými lidmi – a to nejen v Americe – kritizován, že nespáchal sebevraždu. Ale znovu opakuji, neměl rozkaz použít jed, bylo to na jeho uvážení podle dané situace.
A kdyby to udělal, nikdy byste tu nebyl.
Přesně tak. A jsem rád, že to neudělal, protože jinak bych tady nebyl.
Ve filmu Most špionů americký právník James Donovan, kterého ztvárnil Tom Hanks, označil vašeho otce po návratu domů za jednoho z nejnenáviděnějších mužů v Americe. Jak to vidíte vy?
Když byl můj otec sestřelen, objevila se spousta dezinformací, falešných zpráv té doby – že přeběhl k Sovětům, že schválně přistál s nepoškozeným letadlem, že úplně všechno vyzradil, že spolupracoval s nepřítelem, což byly všechno nepravdy nebo přímo lži.
Takže stran mého otce v tom období hned po sestřelení a po návratu domů v šedesátých letech existoval u některých Američanů, ne u všech, názor, že to nebyl úplný hrdina. Po více než padesáti letech se to podařilo napravit. Americká vláda udělila mému otci posmrtně v roce 2000 medaili válečného zajatce a v roce 2012 Stříbrnou hvězdu a pomohla uvést jeho odkaz na pravou míru. Rodina je tím velmi poctěna a přijímáme s pokorou, že to vláda udělala.
Existují ještě nějaké záhady týkající se letu nebo nezodpovězené otázky?
Vždycky budou nějaké nezodpovězené otázky, ale jsem si jistý, že to, co jsem za posledních 30 let ve výzkumu udělal, dokládá, co se skutečně odehrálo. Své pátrání jsem zdokumentoval v knize Spy Pilot: Francis Gary Powers a U-2 a kontroverzní odkaz studené války.
Takže byl zajat, byl vyslýchán, byl uvězněn. A pak začal monstrproces. Měl možnost alespoň chvíli mluvit se svými rodiči?
Poté, co 20. srpna 1960 skončil soudní proces, v němž byl odsouzen k deseti letům vězení, se mohli setkat. Můj táta se mohl setkat se svými rodiči a se svou první ženou, hodinu s rodiči, hodinu se svou ženou „o samotě“, aby si promluvili, protože ho měli odvést do vězení.
„Stál tam s krátkým sestřihem, bázlivý, prostý a docela zdvořilý muž uprostřed aparátu sovětského práva a věděl, že je, jak sám říkal, příčinou mnoha problémů.“ Takto ho popsal zpravodaj BBC, který u soudu byl. Měl strach?
Hmm. Strach… Otec měl obavy. Byl nervózní. Nevěděl, co má čekat. Jistě, mohu říci, že se pravděpodobně bál neznámého, protože nevěděl, co ho čeká. Když byl sestřelen, uvězněn a vyslýchán, myslel si, že bude zastřelen. Že bude po procesu popraven. Když se tak nestalo, vzpomínám si, jak mi říkal: Páni, nedostal jsem trest smrti, ale teď mám deset let v sovětském vězení.
Jak popisoval vězení?
Vězení, ve kterém byl nejdřív, byla Ljublaynka, vězení v centrále KGB. Tam probíhaly výslechy. Pak byl odsouzen a zamířil do Vladimiru, kde si odseděl 18 měsíců. V cele, která měla asi 2,5 na 4 metry byly dvě postele, záchod a umyvadlo a zrcadlo. Vše bylo velmi primitivní. V zimě velmi chladno, v létě velmi horko, velmi málo masa, velmi špatné jídlo a strava obecně. Během pobytu ve vězení můj otec zhubl o 12 až 15 kilogramů a jeho duševní stav se velmi zhoršil.
Nakonec ale strávil za mřížemi necelé dva roky. Sověti ho vyměnili za jejich plukovníka Rudolfa Abela, slavnou výměnu ukazuje třeba film Most špionů. Jak přesné je vyobrazení té výměny ve filmu?
Ty hlavní rysy filmu jsou historicky přesné. Přesně zobrazuje období studené války, incident s U-2, to, jak byla Amerika nervózní z možného sovětského jaderného útoku, jak to lidé prožívali, jaké bylo mezi našimi zeměmi napětí. Tyto hlavní rysy doby jsou vylíčené přesně, ale je to Hollywood.
Detaily jednotlivých scén přesné nejsou, takže i když celkový obraz přesný je, jen lidé na mostě vědí, jak to tam proběhlo. Spielberg, režisér, stejně jako scenáristé a lidé, kteří dávali dohromady dialogy, proto museli hercům jejich repliky vymyslet. A tato slova přesná nejsou.
Jak se váš otec cítil v posledních sekundách, když věděl, že svoboda je jen pár desítek metrů nebo pár desítek sekund daleko?
Můj otec mi to říkal už jako dítěti. Ptal jsem se ho: Tati, jaké to bylo na tom mostě? A on říkal: No, byla zima, tma, mlha, chodily tam hlídky s německými ovčáky, byl tam žiletkový drát… víš, to bylo prostě jak ze špionážního románu.
A pak mi táta říkal, že se rozhodl, že kdyby se něco zvrtlo, něco nevyšlo, kdyby mu Sověti řekli, že s nimi jde zpátky do vězení, tak se dá na útěk. Skočil by do řeky Havoly a snažil by se plavat a dostat se na svobodu. Tak zoufale se chtěl dostat ze sovětského vězení, že by v ten den udělal cokoli, aby se tam už nemusel vrátit.
