Mezinárodní vědecký tým se podíval hluboko do lidského mozku, aby zjistil, jaký vliv na něj má migréna. Díky nové analýze teď odborníci doufají, že by mohli přijít s účinnou léčbou tohoto pro mnohé chronického problému.
Vědci se podívali do mozku lidí trpících migrénou. Našli tam klíč k pochopení bolesti
Na konferenci Severoamerické radiologické společnosti vědci představili 23. listopadu výsledky svého výzkumu. Pomocí nejcitlivější magnetické rezonance se jako první podívali na mozky 20 lidí s migrénou, z nichž 10 trpělo chronickou migrénou a 10 mělo epizodickou migrénu bez aury. Pro srovnání se podívali také na mozky pěti zdravých osob odpovídajícího věku.
V obou skupinách lidí s migrénou našli větší počet zvětšených perivaskulárních prostor – jde o jakési kapsy naplněné tekutinou, které se nacházejí v blízkosti krevních cév v určitých částech těla, včetně mozku. „Perivaskulární prostory jsou součástí systému odvádění tekutin z mozku,“ uvedl Wilson Xu, který se na výzkumu podílel. „Studium toho, jak přispívají k migréně, by nám mohlo pomoci lépe pochopit složitost toho, jak migréna vzniká.“
Zvětšené perivaskulární prostory jsou spojovány také s dalšími neurologickými onemocněními, jako je například demence. Je to ale poprvé, co byly takové změny identifikovány v této konkrétní oblasti mozku u osob trpících migrénou. Zároveň upozorňují, že důsledky toho, co zjistili, jsou zatím nejisté.
Některé studie už naznačovaly možnou souvislost mezi bolestmi hlavy a těmito zvětšenými prostory, ale řada jiných nic takového nepotvrdila. A není také jasné, proč by se měly u nemocných objevovat. Vědci spekulují, že by mohly představovat poruchu mozkového glymfatického systému, který využívá perivaskulární kanály k odplavování odpadních látek z mozku. I kdyby tato hypotéza byla pravdivá, není jasné, jestli se tyto rozšířené prostory objevují v důsledku migrény, anebo jestli hrají roli při jejím vzniku.
- Cévní detoxikační systém mozku, analogický k lymfatickému systému. Umožňuje transport rozpuštěných a odpadních látek z mozkomíšního moku a extracelulární tekutiny mozku.
Na lék je brzy
Autoři varují před předčasným nadšením – jde zatím pouze o primární výzkum, který se snaží popsat, co se vůbec v hlavě děje. Cesta k možnému léku může trvat další desítky let, ale tato studie by mohla být prvním krokem na této dlouhé cestě.
„Výsledky naší studie by mohly inspirovat rozsáhlejší výzkumy, které by pokračovaly ve zkoumání toho, jak změny v mikroskopických cévách a zásobování mozku krví přispívají k různým typům migrény,“ řekl Xu. „Nakonec by nám to mohlo pomoci vyvinout nové, personalizované způsoby diagnostiky a léčby migrény.“
Co je migréna
Migréna není jen bolestí hlavy, to by bylo velkým podceněním této choroby. Je to bolest silná a ochromující, pacienti při atace sotva dokážou něco dělat. „Prostě nechcete nic jiného než zalézt někam do temna, do ticha a přežít to,“ popsala ji jedna z pacientek. Patří mezi nejčastější zdravotní problémy, jimiž moderní lidé trpí – jen v České republice trápí přes milion osob.
Této bolesti často předcházejí nebo ji doprovází další příznaky, jako je nevolnost, únava a různé smyslové poruchy známé jako aura, které mohou zahrnovat vidění jasných světelných bodů, zvonění v uších nebo necitlivost a brnění po celém těle. Tyto příhody obvykle trvají jenom několik hodin, ale někdy mohou přetrvávat několik dní až týden.
Přesná příčina migrény není jasná. Je téměř jisté, že důležitý vliv mají geny – ukazuje se, že lidé trpící tímto problémem mívají migrénu i v rodinné anamnéze. „Migréna je zčásti dědičná, asi u třetiny pacientů. Vyvolávat ji mohou různé vlivy. Může to být stres. Může to být změna životního stylu,“ potvrzuje předseda sekce pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy České neurologické společnosti Tomáš Nežádal. Častěji ji přitom hlásí ženy než muži a asi jedno procento populace trpí chronickými migrénami, které se u nich vyskytují nejméně 15 dní v měsíci.
Složitá je i její léčba, nejčastěji funguje předcházet příčinám a spouštěčům. Pomáhají také léky proti bolesti a zkouší se i takzvaná biologická léčba – zatím ale jen u několika procent trpících.
