Na brazilské mravence číhá neviditelná smrt na každém kroku. Představují ji spory houby Ophiocordyceps unilateralis, které se česky říká housenec. Jsou tak malé, že je nevidí ani oko mravence – ale dokáží proniknout do jeho těla. A pak ho ovládnou.
Mechanismus zatím není úplně vysvětlený, ale houba dokáže změnit chování hmyzu nevídaným způsobem. Sami vědci přišli s pojmem zombie. Podobně jako v hororech se „živí mrtví“ přestávají chovat racionálně a jdou jen po mozcích, mravenci ovládnutí parazitem se stanou „jinými“. Velmi rychle opouštějí své mraveniště, vydají se co nejpřímější cestou k nějakému blízkému listu a do něj se zakousnou.
Čelisti mravence se do listu zaboří tak pevně, že se nedá odtrhnout, pak tvor zemře. Tím ale nic nekončí, přínejmenším pro houbu. Tělo mravence dává parazitovi živiny. Nakonec z něj vyroste „stopka, z níž se potom spory uvolňují. Ty se rozletí do světa, aby tak dále šířily nákazu. U dalšího mravence začíná celý cyklus od začátku.
Teprve nedávno vědci popsali, že tento druh hub i s jejich zombifikačním množením je mnohem rozšířenější, než se předpokládalo. Existují jich asi dvě desítky a vyskytují se prakticky po celém světě, nejčastěji v Americe a Asii. Biologové mají za to, že se různé druhy hub specializují vždy jen na jeden druh mravenců.
Parazit parazita
Američtí ekologové nyní popsali další neznámý díl této skládačky: samotný houbový parazit se totiž podle nové studie stává cílem jiného parazita, také houby. Ten umí využít všeho, co housenec dokáže, a nakonec to obrátí proti němu. Výzkum ukazuje, že to mravencům může pomáhat při zombie apokalypse přežít.
Jedním z vědců, kteří se tomuto fenoménu věnují, je João Araújo, myrmekolog z Newyorské botanické zahrady, který po cizopasných houbách pátrá už desítky let v pralesech celé planety.
Jeho tým jako první popsal fyzikální strukturu hub, které rostou z mravenců, a také jako první teď sekvenoval jejich DNA. Výsledky výzkumu publikoval v polovině listopadu v odborném žurnálu Persoonia.
Ve studii vědci také informovali o objevu dvou nových druhů hub, jež věda zatím neznala. Oba se vyskytují na povrchu parazitických hub. Jedna z nich vypadá jako kefír rozlitý po houbě, druhá je méně nápadná, tváří se jen jako drobné tečky, které Araújovi připomínají blechy.
Rovnováha v přírodě
Z tohoto parazita zřejmě nejvíc těží mravenci. Nově objevené houby totiž infikují jen parazitické housence. Žijí z jeho tkání, což mu samozřejmě škodí. “Pokaždé, když jsme viděli tyto nové druhy, bylo to na houbě, která vypadala opravdu poškozená, pozřená touto jinou houbou,„ popsal Araújo pro stanici CNN.
Nebohému nakaženému mravenci to už samozřejmě nepomůže, jeho život je ztracen v okamžiku, kdy do něj proniknou spory, ale může to zachránit mraveniště. Parazitem napadený parazit totiž potom není schopný svého doslova explozivního šíření, takže to zřejmě může pomáhat ochránit populace hmyzu. Jak přesně ale celý proces vypadá, si autoři studie nejsou úplně jistí a rádi by se tomu detailněji věnovali v pokračování výzkumu.
Současně by se chtěli podívat na to, jestli neexistují další těchto parazitů parazitů. Parazitismus je velmi výhodná strategie, takže předpokládají, že by se jim další takové objevy mohly podařit.
Tento výzkum je podle nich významný z více důvodů. Už jen proto, že houby Ophiocordyceps se během stovek milionů let evoluce staly experty na neurologii. Přesně “vědí„, jaká místa v mravenčím mozku zasáhnout, aby nasměrovaly jeho chování směrem, který je pro ně výhodný. Pochopit mechanismus, jak to dělají, by mohlo jednou pomoci například i v léčbě lidských nemocí mozku.
