Genetický výzkum šimpanzů může pomoct v jejich ochraně před pytláky a pašeráky

Vědci poprvé zmapovali místa výskytu volně žijících šimpanzů na základě zkoumání jejich DNA. Získali tak podrobné informace o migraci tohoto ohroženého druhu. Databáze navíc v budoucnu může pomoci v boji proti nelegálnímu obchodu s těmito zvířaty. Studie vyšla na začátku června v časopise Cell Genomics.

Katalog genomů, dědičných informací v buňkách, obsahuje údaje o 828 šimpanzích. Kriminalisté teď mohou tato data použít při zadržení pašovaného zvířete nebo po nálezu zabitého kusu a určit za pomoci databáze, odkud zvíře pocházelo nebo kde se pohybovalo, s přesností na sto kilometrů.

„Pokud budeme znát genetickou rozmanitost těchto ohrožených druhů a historii jejich demografie v minulosti, může nám to pomoci zavést lepší strategie ochrany,“ řekla agentuře AFP hlavní autorka studie Claudia Fontsereová z Institutu evoluční biologie ve Španělsku.

Vědci sbírali vzorky DNA z exkrementů šimpanzů ve 48 lokalitách střední a západní Afriky. Trus je velmi užitečný prostředek pro studium ohrožených druhů, protože umožňuje shromáždit mnoho informací s minimálními zásahy do života a prostředí zvířat. Představuje však také technickou výzvu, protože obsahuje jen malé množství DNA.

K překonání této překážky použili vědci novou techniku sekvenování DNA, takzvaný target capture. Ta byla poprvé použita ke studiu poškozených, tisíce let starých pozůstatků neandertálců. Díky této technologii vědci získali o padesát procent více variant chromozomu 21, než kolik zachycovali dříve. Získali tak podrobné informace o genetické historii různých populací šimpanzů a rozšířili vědecké poznatky v této oblasti.

V minulosti vědci sekvenovali DNA celkem 59 šimpanzů, většina z nich žila v zajetí.

„Hodně se diskutovalo o tom, jestli se čtyři poddruhy šimpanzů od sebe skutečně liší, nebo mají genetickou kontinuitu,“ podotkla jedna z autorek studie Mimi Arandjelovicová z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii. „Pomocí různých metod analýzy velmi starých i novějších variant jsme dokázali, že jejich (šimpanzí) historie je složitá, stejně jako ta lidská,“ dodala.

Cesta do minulosti šimpanzů

Vědci zjistili, že v minulosti žily poddruhy šimpanzů odděleně, ale také procházely obdobími genetické výměny. Proto je důležité uchovávat přechodové cesty mezi jednotlivými lesními porosty, vysvětluje Arandjelovicová.

Nová mapa by také mohla pomoci určit, odkud nelegálně odchycení šimpanzi pocházejí. Šimpanzi žijí ve složitých sociálních strukturách, které ztěžují jejich návrat do volné přírody. Přesto bylo prokázáno, že jedincům se daří lépe, pokud jsou vypuštěni poblíž místa svého původu.

Vědci doufají, že v budoucnu se jim podaří tuto mapu vylepšit sběrem dalších vzorků a rozšířit tuto analytickou techniku i na další primáty.