Mezinárodní vědecký tým potvrdil, že šedesát tisíc let staré pigmenty na stalagmitech ve španělské jeskyni Cueva de Ardales mohou být jedním z nejstarších druhů umění v Evropě. Jeho autory byli zřejmě neandertálci.
Krápníky podobné rudým tesákům jsou neandertálské umění staré desítky tisíc let, odhalila studie
Zbarveným krápníkům v jeskyni Cueva de Ardales nedaleko španělské Malágy se věnoval již výzkum v roce 2018 a tehdy také experti přišli se smělou hypotézou, že stalagmity zbarvené červeným pigmentem nejsou přírodním úkazem, ale uměleckým dílem vytvořeným neandertálci v době před pětašedesáti tisíci lety.
Rozpory mezi antropology ovšem přetrvávaly; někteří vědci se sice domnívali, že jde o dílo lidské ruky, jiní trvali na tom, že by mohlo jít o přirozený jev. Zapotřebí byla nová analýza pigmentového krytí, a ta ukázala, že jde opravdu o dílo inteligentních bytostí. Vzniklo přibližně v době před čtyřiašedesáti tisíci lety, a protože na Pyrenejském poloostrově tehdy ještě člověk rozumný nežil, jedná se zřejmě o dílo jeho nepřímých předků, tedy neandertálců.
Rudé hroty v temnotě jeskyně
Podle hlavního autora práce Francesca d'Errica textura červených pigmentů neodpovídala přirozeným procesům, při nichž tyto barvy v jeskyních vznikají. Ve studii, která vyšla v odborném časopise PNAS, popsal, že barvy byly na jeskynní objekty naneseny rozstřikováním a foukáním, a to navíc v různých časových obdobích, která od sebe dělí více než deset tisíc let.
„To podporuje hypotézu, že neandertálci přišli několikrát v průběhu několika tisíc let označit jeskyni pigmenty,“ uvedl d'Errico, který přednáší na univerzitě v Bordeaux.
Neandertálské umění se jen obtížné srovnává s nástěnnými malbami vytvořenými pravěkými moderními lidmi, jako jsou například ty, které byly nalezeny v jeskyni Chauvet-Pont d'Arc ve Francii; ty jsou dvakrát mladší, vznikly teprve před třiceti tisíci lety. Umění člověka rozumného bylo už mnohem sofistikovanější, dá se také mnohem lépe chápat.
Nový nález ale přispívá k rostoucímu počtu důkazů o tom, že neandertálci, kteří vymřeli už zhruba před čtyřiceti tisíci lety, nebyli tak primitivními příbuznými, za jaké byli dlouho považováni. Autoři studie v ní napsali, že pigmenty nejsou „uměním“ v úzkém slova smyslu, „ale spíše výsledkem chování, jehož záměrem bylo zdůraznit symbolický význam prostoru“.
Výzkum pomáhá pochopit, že jeskynní útvary hrály zásadní roli v symbolických systémech přinejmenším některých neandertálských společenství – nicméně co tyto symboly znamenaly a představovaly, zůstává stále nevysvětlenou záhadou.
