Blob, živý organismus, který není ani houba, ani rostlina, ani zvíře, poletí s francouzským astronautem Thomasem Pesquetem na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Francouzští vědci prvoka vápenatku mnohohlavou zkoumají už několik let, v podmínkách vesmíru chtějí objevit její další vlastnosti. Do projektu se zapojí také školy, které budou své vlastní bloby pěstovat ve třídách.
Vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum) dostala od vědců přezdívku blob pro svou nápadně žlutou barvu a specifický způsob růstu. Celý organismus je mnohojaderná buňka a vědci již zjistili, že se dovede učit nové věci, přestože nemá mozek. Tuto schopnost by rádi využili při léčbě některých nemocí, vysvětluje Audrey Dussutourová z francouzského Národního výzkumného centra CNRS.
Thomas Pesquet na ISS poletí 22. dubna a dehydrovaný blob poletí s ním. Ve vesmíru potom astronaut organismus oživí a bude dokumentovat „účinky mikrogravitace a záření na jeho vývoj“, uvádí zpráva Národního centra kosmického výzkumu (CNES). Astronaut se bude starat o dvě oddělené skupiny vzorků, jednu z nich bude krmit, druhá bude bez potravy.
CNES k projektu přizvala také dva tisíce základních a středních škol. Žákům a studentům pošle vysušené vzorky vápenatky a oni pak budou ve škole společně provádět stejné pokusy jako Pesquet ve vesmíru. Cílem je jednak srovnání průběhu pokusů na Zemi a ve vesmíru a také vzdělávání dětí.
Pozoruhodný blob
Hlenky byly původně zařazovány mezi houby, v současné době je přírodovědci řadí mezi prvoky, ale spíše z nouze než díky hlubšímu poznání. „Jejich zařazení do systému živých organismů na Zemi však pořád není dořešeno. Na jednu stranu se chovají jako rostliny, na druhou stranu jako živočichové. Nejsou však ani jedno, ani druhé. Jsou naprosto originální,“ uvádí profesor Jiří Patočka na webu Toxicology.
Podle Patočky jsou hlenky centrem zájmu nejen biologů: „Zajímají se o ni bioorganičtí chemici a vidí v ní zdroj zajímavých biologicky účinných substancí a surovinu pro přípravu dalších užitečných látek a produktů, například biopaliv. Zajímají se o ni biofyzici, kteří studuji mechanismy řízení pohybu větších mnohojaderných útvarů. Zajímají se o ni také matematici. Vápenatkám, stejně jako i jiným hlenkám nelze upřít určitou inteligenci. Aby se dostaly k potravě co nejrycheji, jsou schopny hned napoprvé najít nejkratší cestu bludištěm. Zřejmě jsou schopny si tuto cestu i zapamatovat,“ doplňuje vědec.
