Mezi roky 1990 a 2015 bylo jedno procento nejbohatších lidí na Zemi zodpovědné za dvojnásobek emisí oxidu uhličitého než celá chudší polovina lidstva. Popsal to výzkum neziskové organizace Oxfam a Stockholmského environmentálního institutu.
Za růstem emisí oxidu uhličitého stojí procento nejbohatších, ukázal výzkum Oxfamu
Během zkoumaného čtvrtstoletí stouply celosvětově emise skleníkového plynu CO2 asi o 60 procent, ale podle studie stoupaly emise jednoho procenta nejbohatších třikrát rychleji než u nejchudších. Podle autorů této zprávy je nadměrná spotřeba a závislost bohatých na dopravě s vysokou uhlíkovou stopou nadměrnou zátěží pro celosvětový „uhlíkový rozpočet“.
Podle Tima Gora z Oxfam International to znamená, že masivní spalování fosilních paliv, které způsobuje stále více klimatických problémů, nevede ke zlepšení kvality života miliard chudších lidí na planetě.
„Globální uhlíkový rozpočet se zvyšuje, aby pokryl spotřebu bohatých, místo aby to pomáhalo celému lidstvu,“ uvedl Gore pro britský deník Guardian. „Do atmosféry se ale může dostat jen omezené množství uhlíku, pokud se chceme vyhnout těm nejhorším dopadům klimatické krize,“ doplnil. „Musíme se snažit, aby byl využíván co nejlépe.“
Nejbohatších asi 10 procent světové populace (tedy asi 630 milionů lidí) bylo ve zkoumané době zodpovědných za 52 procent globálních emisí. Do této skupiny lidí patří ti s ročními příjmy nad 805 tisíc korun, jedno procento nejbohatších vydělává nad 2,3 milionu korun ročně.
Jaký dopad má uhlík v atmosféře
Emise oxidu uhličitého vzniklé ze spalování fosilních paliv se shromažďují v atmosféře a přispívají výrazně ke vzniku takzvaného skleníkového efektu – tedy ke globálnímu zvyšování teplot na Zemi. Ty způsobují řadu dalších problémů, které mimo jiné zhoršují schopnost lidstva přežívat na ní – od častějších a silnějších hurikánů, nepravidelných srážek, zvyšování hladin oceánů, delších epizod sucha a vln veder až po šíření invazivních druhů včetně těch, které přenášejí nakažlivé nemoci.
Zpráva Oxfamu uvádí, že pokud by se emise způsobené deseti procenty nejbohatších lidí během dalších deseti let nesnižovaly, jen ony samy o sobě by byly schopné zvýšit průměrné teploty nad hranici 1,5 stupně, která by podle klimatologů už znamenala značné problémy pro celé lidstvo. A to dokonce i v případě, že by zbytek lidstva srazil veškeré své emise na nulu.
„Nejlepší, morálně obhajitelný přístup je ten, že celé lidstvo bude vést přiměřený život, ale uhlíkový rozpočet spotřebovávají bohatí k tomu, aby se stali ještě bohatšími,“ dodal Gore.
Jedním z hlavních důvodů této nerovnováhy je doprava – lidé z bohatších regionů i vrstev totiž častěji využívají ty způsoby přepravy, které produkují více emisí: větší a těžší automobily nebo letadla.
Co s tím?
Podle Oxfamu je řešením vyšší zdanění služeb, které jsou spojené s vysokými emisemi oxidu uhličitého: více by měli platit například lidé, kteří často používají leteckou dopravu. To by jednak mohlo vést ke snížení jejího používání, ale takto získané finance by mohly pomoci chránit zranitelné – například v oblastech, které jsou klimatickými změnami nejvíc zasažené.
„Nemluvíme teď o lidech, kteří jednou za rok letí na rodinnou dovolenou, ale o těch, kteří několikrát měsíčně létají na dlouhé vzdálenosti; ve skutečnosti jde o dost malou skupinu,“ vysvětluje Gore.
