Studie světových tropických pralesů ukázala, jaké množství vody rostliny vrací zpátky do atmosféry s tím, jak se mění množství uhlíku v atmosféře. Ukázalo se, že sušší jehličnaté lesy se dokáží přizpůsobovat mnohem rychleji než vlhké lesy. Výzkum byl zveřejněný v odborném časopise Nature Communications.
Klimatické změně se lépe přizpůsobují sušší lesy, ukázala studie
Spalování fosilních paliv uvolňuje do ovzduší oxid uhličitý. Ten jednak způsobuje klimatické změny, které ohřívají planetu, ale současně má dopad na to, jak se chovají rostliny, pro něž je CO2 hlavním zdrojem energie.
Kalifornští vědci studovali, jak efektivně rostliny využívají vodu při zvyšujících se koncentracích oxidu uhličitého v atmosféře – z toho vyplývá, jak dobře se dokáží změnám klimatu přizpůsobovat.
Problémy lesů od Amazonie po Austrálii
Studie vysvětluje, proč jsou dešťové srážky v Amazonii tak nepravidelně rozložené, a současně popisuje, proč některé oblasti vysychají rychleji než jiné – je to dáno tím, že některé typy lesů jinak uvolňují vodu. Ale především výzkum poskytuje vědcům řadu tvrdých dat, jež se dají využívat k přesnějším předpovědím a lepším modelům.
Hlavní autor práce, profesor Mark Adams, tvrdí, že studie je významná především tím, jak využívá data z více míst světa – proto jsou její výsledky použitelné univerzálně.
„Naše výstupy nejsou závislé na jedné studii, nebo na jediném místě zkoumání. Náš vědecký tým pracoval několik let, aby dal dohromady data z celého světa a pak je analyzoval,“ uvedl vědec.
Už řada starších výzkumů pozorovala, že se stoupající úrovní oxidu uhličitého v atmosféře se zvyšuje účinnost rostlin při nakládání s vodou. „Ale zatím nebylo jasné, jak rychlé jsou tyto změny. Jakmile jsme se na to začali zaměřovat, tak se nám začaly objevovat nové vzorce,“ říká Adams.
Výsledek říká, že typ suchých lesů (ty, které dostávají ročně kolem 1000 milimetrů srážek) se umí přizpůsobovat vyšším koncentracím CO2 lépe než ty vlhké (které dostávají kolem 4000 milimetrů srážek). Nedostatku vody se přizpůsobují změnami metabolismu až třikrát rychleji než vlhké deštné pralesy.
Má to dopady i na uvolňování vlhkosti těmito lesy do okolí, což zase ovlivňuje klimatické podmínky v oblastech, kde rostou. A také to slouží jako varování: tropické lesy v Amazonii budou mít mnohem horší šanci přizpůsobovat se klimatickým změnám – hrozba vysychání této oblasti je tedy v budoucnu značně vysoká.
Výsledky této práce jsou tak nesmírně důležité pro lepší pochopení toho, jak se budou lesy v měnícím se klimatu chovat a jak se bude měnit jejich podoba. Větší rozloha lesů může sloužit jako jedna z nejúčinnějších zbraní ve zpomalování klimatické změny.
Ve stejné době vyšel méně rozsáhlý výzkum ze Spojených států, který potvrzuje totéž: sušší jehličnaté lesy se zvyšujícím se emisím CO2 přizpůsobují lépe než ty vlhké.
Lesy v problémech
Že se lesy nedokáží změnám klimatu, zejména suchu, dostatečně přizpůsobovat, řeší řada zemí také v Evropě. I ony mohou využívat nově získaná data, aby dokázaly lépe odhadovat, jak se budou lesy vyvíjet.
Smrkové a už i borovicové lesy v České republice čelí výjimečné kůrovcové kalamitě spojené s nedostatkem srážek. V Německu lesníci a vědci zase varují, že země by mohla přijít o velkou část lesů. Od loňska zemřel asi milion stromů, a pokud bude sucho pokračovat, nové porosty se neuchytí. Podobná situace je i ve Francii, kde masivně řádí kůrovec, některé tamní dříví už je kvůli tomu prakticky bezcenné.